„Dokud se člověk ještě spaluje, žije. Mrtvý je chladný, to pak už nehoří nic.“
Rodinná večeře. Všichni sedí kolem stolu, panuje klid, ale přesto je cítit jakýsi žár. Vnitřní žár. Napjatá atmosféra je známkou života, ohně, ale pak nastane ticho a klid, vše vychladne. Inscenace o nepovedeném dospívání, nešťastném stárnutí a zvrácené lásce. Všichni touží a každý hledá kus vnitřního zápalu. Jenže prach jsi a v prach se obrátíš. Nebo ne?





