Analýza očistce v Trafo gallery

Malířské a kresebné dílo Veroniky Holcové roste z asociací. Automatický rozběh a rytmus asociačních řetězců vyjádřených barvou, kresbou či otisky malířských nástrojů je v určité fázi samovolného bujení zastavován a korigován autorčinou obrazotvorností. Do proměnlivého, „tekutého“ rámce jsou vplétány znaky, symboly, věcné i zvířecí atributy a rozmanité postavy, které se tu stejně tak zjevují, jako mizí. Jejich status je mnohoznačný už v jejich přítomném rozostření. Vše tu prochází jakousi zneklidňující transformací.

V každém díle se prolínají dva odlišné výrazové světy: dynamický, tvořený asociacemi, a statický, zastoupený figurací. Každý obraz a každá kresba rozvíjí určitý děj či dějovost, která má buď jasně stanovené epicentrum, symetrickou monumentalitu, nebo diváka zahlcuje záměrnou exaltovanou nepřehledností. Rovina obrazu připomíná snové nebo klimatické situace, které se neustále proměňují a v nichž je oblačnost někdy transparentní, krystalicky jasná, jindy dramaticky plastická, vždy však navýsost iluzivní a ve své iluzivnosti nestabilní.

V názvu výstavy Analýza očistce je přítomen odkaz na obraz Očistec, velkoformátovou malbu, v níž se malířská rovina proměňuje v topografii tranzitního průletu mezi symbolickými polaritami pekla a ráje. Ocitáme se v kulturním a civilizačním prostoru, který je definován určitými etickými principy, jejichž osy nám symbolicky a metaforicky vymezují hranice našeho vnímání. Pokud bychom chtěli tento „prostor“ racionálně uchopit – metodicky analyzovat, bude nám neustále unikat, protože jeho skupenství i rozhraní není stabilní. Očistec je metafora proměny, která má nejblíže právě ke klimatické situaci. Analyzovat proměnu lze pouze analogicky, prostřednictvím obrazného jazyka v jeho pohybu.

Je to právě pohyb, který propůjčuje iluzi obrazů Veroniky Holcové onen ireálný, ambivalentní rys, kde pevné se roztéká a tekuté tuhne, anorganické ožívá a organické krystalizuje, kde barevné a třpytivé zlověstně svádí zrak a odplácí zvědavost jedem poznání. Očistec je chaos před polarizací, respektive uprostřed polarizace, místo nových nadějí i nenávratných pádů. Kdyby místo! Spíše mlhovina, pára ze žhavého magmatu. Geologicky nespolehlivý, nejasný a nepřehledný terén, který se může vytvarovat v cokoli. V očistci je směr dočasně ztracen. Objeví se až poté, co do něho vstoupí divák.

MAG#art2friends