Anna Geislerová o Smršti

Hlavním hrdinou filmu Smršť je forenzní psycholog Martin Lang (Tomáš Maštalír), který přijíždí spolu s manželkou Pawlou (Anna Geislerová) do lázní v horách. Daleko od civilizace si chtějí odpočinout a zkusit zachránit vztah, který prochází vážnou krizí. Koloběh jejich dní však naruší příchod tajemné zásilky – balíku s důkazním materiálem z vyšetřování tragického případu. Odesílatelem je Langův kolega psycholog. Ten od něj potřebuje pomoc v případě známém jako „jízda smrti“, na jehož konci byli čtyři mrtví. Lang se zpočátku zdráhá, ale postupně podlehne neznámé síle, která ho k případu přitahuje. Muži, který je v souvislosti se záhadnou kauzou obviněn, hrozí 25 let vězení. Jenže on tvrdí, že byl ke všemu přinucen a vinu na tomto zločinu nese právě větrný démon.

Pamatuji si svůj první příjezd na „plac“. V noci do Lázní Sliač. Byla půlka listopadu a já jela sama autem, poslouchala detektivku v autě, a když jsem šla sama temnými chodbami lázní po sezóně a hledala svůj pokoj, tak jsem se naprosto jednoznačně bála. Atmosféra lázní mimo sezónu je opravdu specifická. Strašidelná. Takže to byl úvod, ale jinak bylo natáčení úplně super. Já jsem se hodně těšila na Beba. A i přes všemožnou chválu, co jsem o něm slyšela, jsem byla překvapená, jak skvěle se s ním pracuje. Vede, a přesto nechává prostor, vytváří příjemnou atmosféru pro všechny a přesto je autoritou. To bylo skvělé. A Tomáš Maštalír je jako partner naprosto perfektní. Opora. Profesionál. Friend.

V žánru hororu, a v tom se pohybujeme, je třeba cítit napětí :))) Takže to bychom měli mít dobře. Vnímám všechno, čím si Pawla prochází. Selhání, smutek, bolest, sebehnus, nemoc, žárlivost. A obrovský nesnesitelný pocit viny. Dá se říct, že si vytáhla černého Petra na celý život. Soucítím a je mi jí líto.

Strach jsem se opravdu musela naučit chápat. A doporučuji to všem, popřemýšlet o něm. Jak se říká v Duně: „Strach zabíjí myšlení. Budu mu čelit. Dovolím mu, aby prošel jen kolem mě a skrze mě“. Strach je emoce a jako takový bychom ho měli umět ovládat stejně jako radost, zlost nebo vztek.

Mít ho pod kontrolou, protože je dobrý snad jedině, pokud nám ho přihraje intuice, která se nás snaží ochránit a aktivovat k boji nebo útěku, ale jinak je strach jen slepé střevo. Špatná a vysilující odbočka od radosti ze života. Dost mi pomohlo, když jsem se naučila zpětně konfrontovat svůj strach z něčeho s tím, co se pak reálně odehrálo. A v 99 % si člověk uvědomí, že to, co dokáže náš mozek a fantazie vytvořit za hrůzy, je někdy až k smíchu… nebo pláči. Takže strach nemám ráda a nechci ho mít.

ANNA GEISLEROVÁ

Svoji kariéru začala jako třináctiletá a pozornost diváků si získala filmem Requiem pro panenku. Za něco více než tři desetiletí profesionální kariéry ztvárnila stovky různých postav od křehkých dívek až po silné a sebevědomé ženy. Za tu dobu si domů odnesla pět sošek Českého lva, jednou Cenu české filmové kritiky, dvě ceny Slnko v sieti a cenu za nejlepší herečku z Mezinárodního filmového festivalu San Sebastian. Zahrála si i ve filmu Operace Anthropoid po boku Ciliana Murphyho a Jamieho Dornana.

MAG#art2friends