art2FRIENDS rozhovor – Hana Drozdová

Nejvděčnější jsem za projekt s Cirque du soleil, kterej jsem měla možnost nazkoušet a odehrát na druhém konci světa přesně, když začínal rok 2023. Tenhle epickej start jen tak nezapomenu.

Letos jsem stihla Tatry, Benátky, Španělsko a Londýn. Benátky jsou srdcovka, nejlepší je ubytovat se přímo na ostrově a každý ráno brzo vstát a sledovat probouzející se město, celou tu vodní říši, která bez turistů jako kdyby se proměnila v malou rybářskou vesnici.

Londýn je glutenfree a veganskej ráj, klasická proměna hemisfér, pro všechny milovníky poctivejch muzikálů a vintage sekáčů. A Španělsko je prostě králem pobřežních cest, půjčit auto a jen jet, kam to vede.

Co bych doporučila v Čechách jsou místa kolem Ještědu, kde se nachází naše malá chaloupka se studánkou a suchým záchodem. Ale to místo je kouzelný právě pro ten klid, takže souřadnice neprozradím.

Sílu nabírám v přírodě, naše zmíněná chalupa uprostřed ničeho je fakt ráj. Lehneš do trávy a jen tak se dočerpáš. Taky jsem teď hodně rozjela jógu a somatický cvičení, který doporučuji všem lidem, kteří občas trochu plápolají nebo dohořívají.

A obecně cestování, změna perspektivy mi vždycky pomůže, poponese. Naplní energií, z který pak žiju měsíce. A pak lidi, těch pár, kterejma se člověk obklopuje právě pro to vzájemný dočerpávání, velkej vděk za ně.

Mám hodně ráda Taiku Waititiho a jeho poetiku, je v tom určitej druh laskavosti, kterej mě nepřestává fascinovat. Letos mě podobným způsobem ve Varech nadchl film Říše zvířat. Jedním dechem jsem taky zhlédla Tár, dobrá sonda do snobský umělecký bubliny s geniálním hereckým přesahem Kate Blanchett. Co se týče seriálů hodně mě bavil White Lotus a Beef

Inspiraci teď hledám v hojení, znovuzrození. Na to konto se k mně teď dostala skvělá knížka o japonském umění Kincugi. A taky doporučuju výstavu Jaroslava Valečky v Galerii Václava Špály, takovej snovej, místy děsivej svět, zkrátka ten náš.

Celej můj hereckej počátek byl spojen s dvěma projekty s J. A. Pitinským, který ve mně zanechal naprosto nesmazatelnou stopu a často vzpomínám na jeho neutuchající a autentickou živost a lásku k hercům.

Po dlouhé době teď zkouším autorskou věc, tématem je pocit bezpečí a strach v různých formách, což je vzhledem k současné situaci ve světě celkem terapeutický.

Na podzim zkoušení ve Viole a hodně hraní u nás v NdB. A jelikož jsem teprve pár měsíců na volné noze těším se na to, co přijde. Je to takovej ten pocit, jako když jdeš ke stromečku, bojíš se, že tam nic nebude, ale ono tam prostě vždycky něco je. 

Předsevzetí nedělám, spíš takový rituály, kdy odevzdáš nepotřebný a něco novýho zasadíš. 

Umbilicals Brothers / Paříž / vlk / nahřejvací polštář

Rodačka z Brandýsa nad Labem vystudovala činoherní herectví na JAMU a absolvovala rolemi Daisy ve Velkém Gatsbym či Martou ve Vyrypajevových Opilých. Hana již během studia hrála v Mahenově divadle v inscenaci J. A. Pitínského Hledání ztraceného času podle Proustových románů a po dokončení školy v roce 2020 se stala členkou Činohry Národního divadla v Brně. Na jeho prknech ztvárnila řadu výrazných rolí např. v inscenacích Nikdo, Sňatky na železnici, Idomeneus, Leopoldstadt, aktuálně Bez roucha a Večer tříkrálový. Zahrála si také ve Švandově divadle, Divadle Komedie či Venuši ve Švehlovce. Její první velkou filmovou rolí byla v roce 2022 Adéla ve filmu Když prší slzy. Je držitelkou dvou ocenění z festivalu European Young Theatre v italském Spoletu.

MAG#art2friends