BLIX NOT BOMBS

Vbřeznu roku 2003 seděl celý svět u televizních obrazovek a sledoval napínavé drama. Nebyla to ale detektivka; toto drama se odehrávalo na světové politické scéně a hlavními protagonisty byl americký prezident George W. Bush a irácký diktátor Saddám Husajn. Mezi nimi stál nenápadný, nijak pozoruhodný muž – Hans Blix.

Jako zástupce OSN vedl Hans Blix inspekce na území Iráku, jejichž cílem bylo pátrat po zbraních hromadného ničení. Přes tři měsíce svět zadržoval dech v očekávání Blixovy zprávy, která měla rozhodnout o tom, zda vypukne válka. Blix byl pod obrovským tlakem jak ze strany brutálního iráckého diktátora, tak i kanceláře amerického prezidenta, která ho považovala za neschopného a začínala s ním ztrácet trpělivost. Blix ovšem zůstal naprosto klidný a trval na tom, že doposud nebyly nalezeny žádné zbraně hromadného ničení a že inspekce musí pokračovat.

Američané ho ale neposlouchali. 19. března 2003 pak USA zahájily invazi do Iráku. Žádné zbraně hromadného ničení se nenašly, Blix měl pravdu.

Konflikt ale odstartoval řetězovou reakci vedoucí ke smrti statisíců lidí. Životy dalších milionů lidí byly zničeny. Dnes je Hansovi 95 let a ačkoliv fyzicky už na tom není nejlépe, mysl má stále ostrou a soustředěnou. Ví, že jeho čas na tomto světě se chýlí k závěru a protože je pragmatik, věnuje se procesu zvanému döstädning, tradici „úklidu před smrtí“, kdy uspořádává své věci, majetek a urovnává vztahy s rodinou. Právě tehdy ho oslovuje mladá filmová režisérka, která chce porozumět tomu, co se odehrálo v klíčových dnech roku 2003 a jaký dopad měly tyto události na to, jak dnes
vypadá náš svět. V Hansově bytě tedy vytvoří improvizované natáčecí studio a právě zde, usazený ve svém oblíbeném křesle, začne Hans do detailu a vůbec poprvé vyprávět svůj příběh.

Popisuje své schůzky s Georgem W. Bushem a s Tonym Blairem, svoji frustraci nad projevem Colina Powella v bezpečnostní radě OSN, a svůj pocit prázdnoty, když USA zahájily invazi navzdory zjištění jeho inspekcí.

Nedávno situace v Afghánistánu jasně ukázala následky neúspěšné, 20 let trvající vojenské intervence; stejně tak i uprchlická krize na polských hranicích je přímým důsledkem destabilizace na Středním východě, jež trvá už několik let. Hans vysvětluje, že to je efekt motýlích křídel, jenž započal s válkou v Iráku. Americká invaze sice úspěšně svrhla irácký režim, po němž následovalo zhroucení irácké
armády, ovšem to napomohlo nástupu k moci ISIS a následné imigrační krizi v Evropě. V reakci na tuto krizi vzešla nová generace ultrapravicových vůdců, například Marine Le Penové, Geerta Wilderse a dalších, čímž byly destabilizovány vlády evropských zemí.

Dialog mezi režisérkou a Hansem Blixem připomíná rozhovor dědečka s vnučkou – Greta se ptá naivně a zároveň inteligentně, Hans jí trpělivě odpovídá tak srozumitelně, jak je to jen možné.

Film je mezigeneračním dialogem mezi Gretou, mladou ženou, která se snaží žít co nejzodpovědněji ve světě, který Hans spoluutvářel a který se pomalu chystá opustit. Společně polemizují o diplomacii, státní správě, profesních povinnostech i osobní odpovědnosti.

MAG#art2friends