Bohdan Sláma přichází se Suchem

Role dvou dominantních otců, do jejichž sousedských sporů vstoupí láska vlastních dětí, ztvárnili Martin Pechlát a Marek Daniel. Ve svém nejnovějším autorském česko-německo-slovenském filmu, jehož příběh je pevně ukotven v malebné, ale vyprahlé jihomoravské přírodní scenérii, vkládá Sláma naději do mladé generace. Tu ve filmu ztvárňují Tomas Sean Pšenička a Dorota Šlajerová. Sucho uvede do kin 15. února společnost Bontonfilm.

ROZHOVOR S REŽISÉREM A SCENÁRISTOU FILMU BOHDANEM SLÁMOU

Hlavní dějová linka se dlouho vyvíjela, určité motivy ustoupily novým, v popředí zůstala současná rodina a její široké pole vztahů, do něhož vstoupí mezní událost.

Důležitou roli sehrál i fakt, že zásadní podobu dostával příběh Sucha v covidu, kdy jsme snad všichni prožívali více než kdy jindy křehkost lidské existence a zakotvení člověka v přírodě. Byla to doba, kdy bylo extrémní sucho, uvědomil jsem si, jak moc jsme jako lidé závislí na vodě. Zároveň jsem si vzpomněl na jeden příběh, který jsem zpracovával dávno, o tom, když někteří lidé vybočují z nastaveného systému. A jaký to má dopad na soužití s blízkými včetně dětí. A k tomu na počátku všeho stálo téma nemoci blízkého a následné péče o něj. To vše se spojilo do scénáře Sucha.

Na jedné straně je rodina, v níž je patrný sobecký přístup dědy (Boleslav Polívka) a jeho syna (Marek Daniel) za účelem zisku, bez ohledu a přemýšlení nad dopadem na blízké lidi a krajinu. Na druhé straně jiný dominantní „hrdina“, otec od rodiny (Martin Pechlát), který své nejbližší zavlekl do života mimo rušné město, což vyhovuje jemu, ale ne už tak jeho ženě a dětem. A ta jejich dospívající dcera (Dorota Šlajerová) – to je ohromný konflikt. A k tomu empatický kluk (Tomas Sean Pšenička), vnuk z první rodiny, zamilovaný do té holky, který je zároveň vtažen do tématu nástupnictví v rodinách. V tomto případě jde o předání know-how v oblasti vedení zemědělského podniku a způsobu hospodaření. Problém je, že mladí chtějí dnes věci dělat v řadě oblastí jinak.

Tedy naši nejmladší hrdinové jsou poznamenaní extrémními životními postoji rodičů – „vymknu se ze systému“ versus „přijímám systém v jeho nejvíc vulgární podobě, která destruuje životy kolem nás“. Staří musí přehodnotit své názory, mladí je k tomu dovedou.

Nechci se stavět do role extremisty, ale apel tu je. Film ale nikoho nesoudí, nikomu nestraní, ukazuje jen dvě extrémní polohy vztahů vůči lidem a přírodě. Původním vzděláním jsem inženýr vodohospodář, „stavárnu“ jsem vystudoval ještě před FAMU.Jižní Morava, kde jsme natáčeli, je krajina nejvíce postižená suchem v České republice. Je to jedna z nejproblematičtějších oblastí z hlediska hydrogeologie, suché lány jsou realita. Sucho je tak ve filmu metafora vyšší úrovně – jednak je sucho v krajině, na kterém je naše existence závislá a pak je to náš vztah krajině, jak se sucho promítá do našich vztahů a jak naše existence souvisí s existencí krajiny, na které jsme bytostně závislí. A my jako malí lidé musíme hledat společná řešení, jak v krajině existovat, protože se nás to týká všech. Motiv vody je tu klíčový, původně jsem to psal pod názvem O lidech a vodě.

Láska, která spočívá ve zvládnutí vztahů. Když člověk žije ve špatných vztazích, je to destrukční. Pole vztahů je tady stejně důležité jako to pole, ve kterém a u kterého žijeme. Jde o hledání udržitelných a vyrovnaných vztahů, to je práce, kterou si musí odbýt jak postavy, tak i divák v sobě.

Velkou. Ta nejmladší generace v Suchu dává naději ve zvládnutí mezilidských vztahů vně i uvnitř rodin, ale i ve spojení s krajinou, v níž žijeme. Příběh sám o sobě směřuje k happy endu.

Krajina je matka nás všech a mateřství je spojené se zemí, je to základní hodnota, na které jsme závislí. Eva, matka Žofky v rodině, která ve filmu žije tím udržitelným způsobem, to ona drží rodinu pohromadě – svou mateřskou silou. Matka Tomáše také představuje důležitý pečovatelský element. Magorství mužů tu obě matky, Magdaléna Borová a Gabriela Míčová, dokážou zvládat, je na nich v příběhu naložena velká zodpovědnost.

Je to drama lidských citů. Jen když se něco označí jako drama, tak už se implicitně předvídá tragédie. Ale i komedie je dramatický útvar. Film Sucho pracuje s prvky humoru a ukazováním směšnosti životních postojů, těžko se dá říkat, že to je komedie, není to ale ani ryzí tragédie. Sucho má prvky komické i tragické. Je tam humor a díky propletení i střetu generací je to rodinný film.

Neřekl bych, že to jde specifikovat, je to příběh dvou rodin. Pole vztahů se tu dotýkají všech figur. Velmi těžko tak hodnotit, která postava je toho více nebo méně účastna. Zásadní figury jsou holka s klukem a jejich rodiče.

U toho mladého kluka, ve filmu se jmenuje Míra, lze ten příběh chápat i přes jeho postavu. Je tam v největší tenzi, řeší vztah ke své holce, která ho odmítá, ke svému otci, který ho nutí do něčeho, co on odmítá, ale sehraje tu velkou roli i pro tu druhou rodinu. Můžeme tak uvažovat o tom klukovi jako o hlavní postavě. Je středobodem, řeší všechno.

Ale je to příběh několika postav, nelze říct, že by to byl příběh jen jednoho z nich. Mimochodem, dlouho jsme tu dvojici mladých mezi herci hledali, na role jsme měli velké konkurzy v perimetru mezi stovkami lidí.

Je to podobný příběh, akorát hrdinové jsou v jiném věku. Štěstí se ale týkalo tzv. mladých dospělých s malými dětmi, kdežto v Suchu jsou hrdinové skutečně dospělí a jsou tu jejich už dospívající děti. Je to tak generačně posunuté a nově sem vstupuje příběh krajiny. Ve filmu Štěstí bylo téma krajiny také latentně zobrazené, ale bez dramatických konotací. Smysl velkých příběhů je, abychom se skrze ně dokázali vyrovnat se životní těžkostí – můžeme je spoluprožít a vytvořit si myšlenkově obranný mechanismus.

Každý z nich si hledá svůj originální výraz a čím je originálnější, tím má větší šanci uspět. Protože to „všeobecné“ je nuda. U současné generace studentů mám pocit, že řeší, proč to dělají, hodně řeší téma a zodpovědnost za vyprávění příběhu. Jejich filmy tak nevznikají kvůli ukojení tvůrčích choutek, ale s vědomím, jak a proč ty příběhy formulovat a vyprávět. To je to, co nás absolutně spojuje, v tom jsme kolegové a cítíme se být kolegy s filmaři ze 60. let, kteří přesně tohle východisko měli. Jde o to, že to není záležitost individuálního rozhodnutí, jde o zodpovědnost za tvorbu vzhledem k celospolečenskému kontextu.

Délka: 113 minut

Žánr: drama

Premiéra: 15.února 2024

Režie: Bohdan Sláma

Hrají: Martin Pechlát, Marek Daniel, Bolek Polívka, Magdaléna Borová, Tomas Sean Pšenička, Dorota Šlajerová, Judit Pecháček, Gabriela Míčová, Marie Ludvíková, Luboš Veselý a další

Scénář napsal sám Bohdan Sláma, v širokoúhlém cinemascopickém formátu ho nasnímal jeho dvorní kameraman Diviš Marek. Producenty jsou Pavel Strnad a Petr Oukropec, kteří stojí za všemi autorským filmy režiséra včetně úspěšné Báby z ledu z roku 2017 oceněné Českým lvem za nejlepší český film roku.

Sucho vzniklo v koprodukci společnosti Negativ, České televize (kreativní producent Jaroslav Sedláček), německé společnosti 42film a slovenské Artilerie. Podpořil ho Státní fond kinematografie, Jihomoravský filmový nadační fond, slovenský Audiovizualny fond a německý Mitteldeutsche Medienförderung. Na natáčení v Jihomoravském kraji spolupracovala Filmová kancelář Brno.

MAG#art2friends