A nic nás nerozdělí: Objev abstraktní duet Bergman & Hartung v Kunsthalle Praha

Kurátorská vize: “Věříme, že je naší odpovědností přezkoumávat uměleckohistorické narativy a přispívat ke komplexnějšímu porozumění minulosti. Tato retrospektiva si klade za cíl nabídnout nový pohled na umělecký dialog mezi Annou-Evou Bergman a Hansem Hartungem, a rovněž dát Bergman uznání, které si zaslouží – její tvorba byla totiž po dlouhou dobu zastíněna slávou jejího partnera,” vysvětluje Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha.

Setkání a vývoj uměleckého páru

Bergman a Hartung se potkali v roce 1929 v Paříži. Ve stejném roce se vzali a rychle dospěli k blízkému partnerství jak v umění, tak v životě. Často cestovali a neustále spolu sdíleli své myšlenky. Navrhli vlastní dům na Menorce, společně objevovali Evropu a dále rozvíjeli své osobité umělecké přístupy. Po rozvodu v roce 1937 strávili patnáct let odděleně. Toto období bylo poznamenané válkou, nemocí a proměnami. Hartung utrpěl zranění během druhé světové války a svou tvorbu transformoval skrze naléhavost a improvizaci. Bergman se vrátila do Norska, kde dospěla k vizuálnímu jazyku inspirovanému geologií, mytologií a polární září. Znovu se shledali v roce 1952, a následně se opět vzali v roce 1957, aby mohli žít společně – nezávisle, ale v hlubokém dialogu. Postupem času se stali jedním z nejvýznamnějších uměleckých párů 20. století, po boku slavných dvojic jako Sonia a Robert Delauney či Sophie Taeuber a Hans Arp.

Protipól sdíleného a odlišného

“Na partnerství Hanse Hartunga a Anny-Evy Bergman je pozoruhodné, že si byli velmi blízcí a zároveň si oba uchovávali velkou míru samostatnosti. I přesto, že prožili většinu života společně, dospěli ke zcela odlišným výtvarným stylům čerpajícím z řady společných zájmů, včetně přírodních živlů, vesmíru či hudby. Současně však vzájemně hráli důležitou roli ve formování umělecké tvorby svého protějšku. Tento protipól sdíleného a odlišného představuje ústřední téma celé výstavy,” vysvětluje Theo Carnegy-Tan (Kunsthalle Praha).

Gestická abstrakce vs. světlo a krajina

🎨 Expozice odhaluje vývoj jejich dvou ateliérů a domova v Antibes, kde žili a tvořili až do konce.
🎨 Hans Hartung: Klíčová postava gestické abstrakce. Jeho expresivní tahy štětcem kontrastují s Bergmaninými prosvětlenými kompozicemi.
🎨 Anna-Eva Bergman: Inspirace – přírodní živly (voda, oheň, země, vzduch), vesmír, hudební harmonie a architektonický řád.
🎨 Oddělené ateliéry, denní rituály a výměna vlastních děl ukazují, že blízkost i autonomie byly v jejich vztahu stejně důležité.

Symbolika a pražská mise

“Výstava „A nic nás nerozdělí“ klade otázky o tom, co to znamená být s někým hluboce propojený, a přesto si uchovat vlastní osobitost, i o našem vztahu k umění, přírodě, vesmíru a vznešenosti. Tato témata přitom hluboce rezonují i v dnešním světě. Obzvlášť symbolické je, že se toto umělecké prolnutí uskuteční právě v Praze, tedy ve městě, které hrálo v propletených životech Bergman a Hartunga významnou roli,” uzavírá Ivana Goossen, ředitelka Kunsthalle Praha.