„Co když jde pohnout peklem?"
„Myslím, že v zásadě není problém představit si konec kapitalismu a společnost v roce 2118, která je feministická, kompostovatelná, solidární, anarchistická, vědecká, zdravá, svobodná, více než lidská, demokratická, fraktální - jen je to v mých představách hermeticky uzavřená pevnost Evropa. A já se kvůli tomu bohužel umím jen vztekat, tak jako globáčovské anarchistky v roce 2018. I když, jedině… co když jde pohnout peklem?" říká Reichelová.
Z pandemické diplomky rovnou do románu
Román začala psát poté, co za pandemie dokončila diplomovou práci a zjistila, že ji hluboce zasáhla. „Že si ji v sobě potřebuji zpracovat mnohem důkladněji, než abych si před jméno přilepila hezký titul a šla dál bádat na doktorát a tvářila se, že jde prostě o zajímavé téma. Snadno se totiž řekne, že musíme překonat novověkou dichotomii hmoty a mysli a začít chápat společnost i vlastní tělo jako součást přírody. Jenže inherentní součástí tohoto dělení byl odjakživa také příslib emancipace. Jde to vůbec? Stát se znovu zvířetem a zastávat se přírody a zároveň se nevzdat univerzalismu?" dodává Reichelová.



