Andrej Dúbravský o výstavě The Rest Interval v Galerii Villa Pellé, o umění, odpočinku i umělé inteligenci

Jak by se dal návštěvníkům vysvětlit název výstavy Interval odpočinku?

Výstavní prostor chápu jako dočasné útočiště v době globálního napětí, aktuální politiky a neustálého tlaku na výkon a rychlost. Během výstavy se galerie stane vědomě vytvořeným ,intervalem odpočinku´ – místem zpomalení, soustředění a vnitřní regenerace. Nejde o útěk od reality, ale o vědomý stav přítomnosti, ve kterém je možné vnímat krize současného světa bez okamžité výzvy reagovat.

Cítíte ve svém životě potřebu odpočinku a jak ji naplňujete?

Extrémně cítím potřebu odpočinku, už dlouhodobě, přiznám se, že tohle téma je pro mě velmi osobní. Je to paradox, že i díky této výstavě, která možná odpočinek tematizuje, jsem si v posledních měsících neměl šanci odpočinout.  Moje poslední výstava se otvírala na konci listopadu v muzeu Kunstapalais Erlangen v Německu a prakticky hned po návratu na Slovensko jsem začal pracovat na této výstavě pro Galerii Villa Pellé, kde visí téměř 50 obrazů. Během dne si už jakžtakž umím energii uhlídat, ale vždy mě minimálně dva měsíce před otevřením výstavy trápí nespavost, myšlenky na nadcházející výstavu mi nedovolují usnout.

Vyhovuje vám, když je umění interpretováno a vysvětlováno, nebo dáváte přednost jeho otevřenosti?

Nemyslím si, že opak otevřenosti umění je interpretace, mohou přeci existovat najednou, rád o umění čtu, poslouchám, vyprávím a zároveň zůstává totálně otevřené… 

Jak obvykle probíhá proces instalace výstavy v konkrétní galerii – vycházíte spíše z předem připravené koncepce, nebo reagujete až na samotný prostor?

Mívám v ateliéru architektonický model prostoru, ve kterém budu vystavovat, abych viděl, kolik a jak velkých obrazů se mi tam vejde. Velmi mě to uklidňuje, mám pocit nějaké kontroly a vymyslím aspoň přibližnou koncepci. Nemám rád modely v počítači, musí to být 3D s vytištěnými a vystřihnutými obrazy v poměru. Ty modely bývají velké, vždycky o ně zakopávám a zabírají hodně místa, ale je to extrémně dobrá věc. Samozřejmě instalace na místě je mnohem živelnější a intuitivnější, je to extrémně vzrušující část práce!

Jak dnes vnímáte roli umění ve společnosti? Má podle vás stále schopnost šokovat nebo přinášet změnu?

Předpokládám, že dobré umění, pokud není vysloveně politické anebo kritické, samo o sobě dokáže nasměrovat pozornost k jeho tvůrci, k umělci a ten může, když je dost cool, inspirovat a šířit pomocí různých médií (sociálních anebo klasických) své myšlenky a možná něco ve společnosti měnit. Myslím, že to tak funguje i u herců, hereček, zpěváků, zpěvaček… 

Máte obavy, že umělá inteligence vezme lidem imaginaci?

Mám obavy, že nám dává možnost trochu zhloupnout, ale jsem s tím smířený, spíš mám strach, jak se vyvinou mozky dnešních dětí. 

Čemu byste se věnoval, kdybyste nemohl malovat?

Záchraně přírodních ekosystémů a vydělávání peněz.

Je o vás známo, že máte vztah k hororovému žánru, a dokonce jste se na jednom projektu autorsky podílel. Viděl jste v poslední době nějaký horor, který byste doporučil?

Kvůli každodennímu malování mi v posledním půlroce utekly všechny filmy, bohužel jsem stíhal sledovat jenom reelska na Instagramu…