Bojíš se neznámého? Výstava v pražském Zámku Troja tě provede tvým vlastním nitrem

Výstava, která jde pod kůži

Projekt Labyrint: Krajina vnitřního bloudění představuje soubor současných uměleckých děl, která se prostřednictvím mýtu labyrintu zabývají lidskou nejistotou, rozhodováním, strachem z jinakosti a osobní i společenskou odpovědností. Projekt propojuje archetypální příběhy s aktuálními tématy dnešní společnosti – od uzavírání se do sociálních bublin přes dehumanizaci až po hledání empatie a dialogu. Výstava vychází z antického mýtu o Minotaurovi, jehož význam se v průběhu dějin proměňoval – od ochranného znaku přes duchovní putování až po obraz lidské psychiky.

Kurátorka o smyslu projektu

Labyrint zde funguje jako metafora lidského myšlení i životní cesty. Symbolizuje bloudění, odvahu, proměnu i tíhu odpovědnosti, kterou nese každý jednotlivec za své činy i slova. Kurátorka výstavy Karla Dvořák Hlaváčková k tomu říká: „Výstava pracuje s momentem, kdy se člověk ocitá mimo svou komfortní zónu. Právě tehdy se často střetává racionální přesvědčení s iracionálním strachem. Labyrint tuto situaci zpřítomňuje jako prostor, v němž se musíme rozhodovat, nést odpovědnost a učit se porozumění."

Tváře za výstavou: česká umělecká scéna v plné síle

Na výstavě se představují díla několika výrazných osobností současné české umělecké scény. Reliéf Evoluce Vojtěcha Hrubanta tematizuje lidské putování labyrintem vlastních rozhodnutí a otázku konformity. Veronika Homolová pro výstavu vytvořila ilustraci Mapa strachu, která návštěvníka konfrontuje s jeho strachy a fóbiemi. Tereza Bartůňková je autorkou instalace Zřídlo, která pracuje s tmou, zrcadlem a střetnutím diváka se sebou samým. Díla Growth Protocol a Naked Roots Dominika Styka reflektují vliv prostředí na utváření člověka a hrozby dehumanizace. Eva Koťátková ve svém Stroji na obnovení empatie vytváří prostor péče, inkluze a vzájemné podpory.

Objekt Vzpomínka na procesí Evy Palčič se zabývá otázkami komunikace, tradic a lidského propojení v sekularizované společnosti. Matouš Lipus je autorem sochy Atlas, jež symbolizuje tíhu odpovědnosti a váhu lidských rozhodnutí. Klára Samcová pak představí textilní práce tematizující menstruaci, genderové role a společenská očekávání spojená s ženskou zkušeností. Výstavu uzavírá video Hedviky Hlaváčkové, která se zamýšlí nad absurditou úporného lpění na genderových stereotypech a skrze různé perspektivy zpochybňuje rigidní škatulky maskulinity a feminity.

Proč tam zajít?

Výstava se dotýká témat, která jsou dnes víc než aktuální – strach z neznámého, dehumanizace, empatie, odpovědnost nebo síla slov a jejich dopad na lidskou důstojnost. Projekt Labyrint: Krajina vnitřního bloudění vybízí k aktivnímu přemýšlení a dialogu. Cesta z labyrintu podle autorů nevede skrze jednoduché odpovědi, ale ochotou naslouchat, zpochybňovat vlastní jistoty a přijmout odpovědnost za to, jak rozumíme světu i druhým.