Cesta k Předsíni chrámové

František Bílek byl v rámci své generace ojedinělým uměleckým zjevem a jeho tvorba se zcela vymykala výtvarným snahám vrstevníků. Svůj názorový duchovní svět formuloval už během stipendijního pařížského pobytu v letech 1891 až 1892. Vliv sehrálo umělecké intelektuální prostředí, kam uvedla dvacetiletého Bílka jeho ochránkyně, česká malířka Zdenka Braunerová. Bílek se zde dostal do kontaktu s nejrůznějšími teoriemi a směry, které jej ovlivnily. Pěstovaly se tu tajné nauky, hermetismus, okultismus a umělce přitahovala esoterická symbolika.

Raná tvorba tohoto „secesního symbolisty“, spadající do období do konce prvního desetiletí 20. století, nám otevírá spletitý prostor úvah o smyslu lidské existence a její sounáležitosti s věčným koloběhem universa. Klíčem k porozumění jsou dvě zásadní Bílkovy autorské knihy z této doby – Stavba budoucího chrámu v nás (1908) a Cesta (1909). Bílek v nich reaguje na zkušenosti ze svého studijního pobytu v Paříži z počátku devadesátých let, a především na esoterickou a tehdy populární knihu francouzského filozofa a esejisty Éduarda Schurého Velcí zasvěcenci (Les Grands Initiés) s podtitulem Náčrt tajných dějin náboženství, publikovanou roku 1889 v Paříži.