Osmadvacátá dokumentární Ji.hlava začíná za dva týdny. Program nabídne více než tři sta filmů. Mimo jiné objevnou retrospektivu švýcarské filmařky AnneMarie Miéville a přehlídku oceňovaného tchajwanského režiséra Tsai Ming-lianga. Chybět nebude nový film Filipa Remundy o nacionalistovi ze Sibiře anebo portrét fotografky Marie Tomanové.
Festivalu se zúčastní režisérka Kirsten Johnson, která pro Ji.hlavu natočila letošní festivalovou znělku, a dále režiséři Roberto Minervini, Albert Serra a Andrei Ujică. Diskusní platforma Inspirační fórum se bude věnovat tématům lesa, války, imunity, technologií a volného času. 28. MFDF Ji.hlava proběhne 25. října–3. listopadu – a poprvé potrvá deset dní.
Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava letos nabídne 340 filmů v soutěžních i nesoutěžních sekcích, z toho 129 ve světové, 23 v mezinárodní a 11 v evropské premiéře.
Znělka v režii Kirsten Johnson
Znělku letošního ročníku natočila americká dokumentaristka a kameramanka Kirsten Johnson. „Ve znělce si pohrává s kafkovskou proměnou na hranici života a smrti, snu a představy. Scénu z rodinného archivu posouvá do imaginativní roviny, která pokaždé umožňuje jiné čtení. Minutový film se stává básní, která nám uvízne v hlavě jako vzpomínka na vlastní dětství a jeho nekonečné fantazie,“ říká Hovorka. Kirsten Johnson, oceněná za svůj poslední snímek na festivalu Sundance Cenou poroty za inovativní přístup v dokumentárním filmu, bude mít v Ji.hlavě také svou Masterclass na téma filmových proměn mezi dvěma érami: celuloidu a digitálu.
Tsai Ming-liang
Dalším hostem letošní Ji.hlavy bude oceňovaný režisér, přední představitel tchajwanské nové vlny Tsai Ming-liang. Hned sedm jeho snímků, a také Masterclass, nabídne sekce Pocta: Tsai Ming-liang. Na programu je jak klasický film Sbohem, Dragon Inn (2003), „dopis na rozloučenou“ s jedním kinem Tchaj-peji (film získal cenu kritiků na festivalu v Benátkách), tak pozdější snímek Kde (2022), jenž patří do série režisérových proslulých „walker“ filmů; hrdinou je tady pomalu kráčející buddhistický mnich. Jeho snímky na pomezí slow-cinema, konceptuálního umění a performance zpracovávají témata jako osamění, čas a paměť.
Roberto Minervini
Do Jihlavy přijede také Roberto Minervini, italský režisér žijící ve Spojených státech amerických. Na festivalu uvede jednak svůj nejnovější snímek Prokletí, zachycující americkou občanskou válku v roce 1862 (film letos v Cannes získal Cenu za režii v sekci Un certain regard), jednak svůj starší dokument Zastavit bušící srdce (2014) o silně věřící texaské rodině chovatelů koz. „Můj přístup se nezměnil. Pracuji s vypravěči a kolem nich stavím příběhy,“ přibližuje Minervini svůj pohled na režii, která je specifická prolínáním postupů dokumentárního a hraného filmu. Ji.hlavské publikum se s Minervinim, který bude mít na letošním festivalu také svou Masterclass, mohlo seznámit již v roce 2020 v sekci Pocta; kvůli covidové pandemii však tento ročník proběhl pouze online.
Andrei Ujică
Po třinácti letech se do Jihlavy vrací rumunský režisér Andrei Ujică, jehož snímek Vlastní životopis Nicolae Ceauşeska si v roce 2010 odvezl z festivalu ocenění za nejlepší film střední a východní Evropy. Tentokrát se ji.hlavské publikum může těšit na snímek Things We Said Today, představený premiérově před měsícem na festivalu v Benátkách. Jde o filmovou esej, která zkoumá, co z rozporuplné Ameriky 60. let je již minulostí a co je stále přítomné. Ujică je jedním z nejoriginálnějších tvůrců pracujících s archivními a found-footage filmy; svou metodu detailněji představí ve své Masterclass.
Albert Serra
Osobně svůj nový film Osamocená odpoledne představí v Ji.hlavě katalánský režisér a autor loňské festivalové znělky Albert Serra. Snímek o toreadorské hvězdě Andrésovi Rocu Reyovi, oceněný na filmovém festivalu v San Sebastianu hlavní cenou, je esteticky podmanivou sondou do světa koridy. Film zachycuje nejen přípravné rituály a honosné kostýmy, ale především slavného toreadora v akci s býkem. Explicitní zobrazení násilí páchaného v této kontroverzní tradiční zábavě klade otázku, kdo je původcem veškeré té brutality: jestli zvíře, anebo člověk.
Opus Bonum: Život v Bělorusku i psychiatrické léčebně
A jaký bude letos soutěžní program? Sekce Opus Bonum, která prezentuje postupy a tendence světového dokumentárního filmu, nabídne 13 snímků. Ve výběru je například polský film Rok v životě jedné země Tomasze Wolskiho, který se prostřednictvím méně známých archivních záběrů vrací do prosince 1981, kdy polská vláda v reakci na rostoucí vliv odborového hnutí Solidarita vyhlásila výjimečný stav. Do koláže stříhané s citem pro absurdno režisér nezařazuje jen dramatické střety protestujících s represivním aparátem, ale i skutečnost, že některé občany trápí víc prázdné regály obchodů než nesvoboda. O nesvobodě pojednává i francouzský snímek Nejsem s tebou režisérské dvojice Olivier Dury a Marie-Violaine Brincard, který se odehrává na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny. Protagonisté a protagonistky filmu vedou dialogy a monology o svých snech a trápeních a tvůrci je zachycují nikoli jako nebezpečné pacienty, ale jako osobnosti s jedinečným vnitřním životem.
Mimo soutěž bude uveden desetihodinový filmový opus Odysseus běloruského režiséra Nikity Lavretského, který ukazuje tíhu každodenního života v současném Minsku.
