„Před rokem a půl jsem oslovil spolužačku Antonii Rašilovovou s nápadem zdivadelnit investigativu Zdislavy Pokorné. Na její práci mě fascinovalo, množství času, které strávila na Pražském hradě. Jednalo se téměř o celý rok. Díky této vytrvalosti mohlo vzniknout unikátní svědectví. Tento samotný akt mi připadal jako durativní performance. Do této divadelní skládačky Antonie doplnila druhý pohled – z oken Hradu ven na nádvoří, kde seděla sama novinářka. Vyfabulovali jsme spolu svět dvou bratrů, kteří zůstali sami doma bez tatínka a dělají pořádný bordel,” popisuje režisér Roman Poliak svůj přístup a dlouhý tvůrčí proces.
„Inscenace je inspirovaná reálnými událostmi, ale jako divadelní tvůrci pracujeme s fiktivním příběhem. Díky tomu můžeme ukázat, jak to vypadalo za zdmi Pražského Hradu podle nás. Celou inscenací sledujeme sociologickou skutečnost toho, že je pro nás jako pro lidské bytosti přirozené se vzájemně pozorovat a vzájemně se hodnotit. Zároveň taky nepřehlédnutelný fakt, že občas k odvážnému občanskému přínosu celé společnosti stačí židle, čas a oči,“ vysvětluje spoluautorka a dramaturgyně inscenace Antonie Rašilovová.
Celá práce čerpá z investigativního zkoumání novinářky Zdislavy Pokorné, která v roce 2022 pravidelně navštěvovala veřejně přístupné prostory Pražského hradu. Díky tomu mohla dlouhodobě sledovat, kdo přichází na Hrad a kdo navštěvuje klíčové postavy Kanceláře prezidenta České republiky. Její pozorování odhalila překvapivé souvislosti mezi politikou a soukromými zájmy, které se dějí na nejvyšší úrovni.
K inscenaci vznikl autorský scénář, který je inspirovaný knihou Zemanovo finále a reálnými událostmi a informacemi, které se dostali na veřejnost právě díky Zdislavě Pokorné. Práce s autorstvím dovoluje tvůrcům pracovat s fikcí a poskytnout tak divákům vlastní pohled na to, co se mohlo dít za zdmi Pražského hradu.
Tvůrci se zaměřili na zkoumání lidské potřeby sledovat dění okolo sebe a permanentní hodnocení všeho, co se kolem nás děje.
