Dokumentární film, podzim a inspirace – jak odstartovala letošní Ji.hlava?

Krásné dvousálové kino Dukla není zdaleka schopno uspokojit takový zájem a tak organizátoři do festivalového dění zapojují i další kulturní budovy města. Mezi kulturním domem DKO, divadlem DIOD, Horáckým divadlem nebo galerií MB24 pendlují téměř nepřetržitě hloučky cinefilů s houpající se akreditací kolem krku.

Na Ji.hlavě je možno zhlédnout širokou škálu současné dokumentární tvorby a občas i o něco starší počiny v rámci sekce Do historie nebo Jídlo a doba. Festival dává prostor celovečerním debutům, studentské tvorbě, experimentálním a krátkým filmům i virtuální realitě. Významnými soutěžními sekcemi jsou tradičně sekce Opus Bonum, vybírající nejlepší světový dokument, dále sekce Svědectví sdružující filmy s politickou, ekologickou nebo vědeckou tematikou a pak také sekce Česká radost, prezentující to nejlepší z dokumentární tvorby na našem území.

Letos se v rámci sekce Svědectví promítal například americký snímek André je idiot, který svým neotřele humorným stylem prezentoval tíživé téma rakoviny s cílem šířit osvětu o kolonoskopii. Velmi svěží a zábavnou podívanou byl studentský kraťas z FAMU s názvem Co když kamínky dojdou? esejisticky rozebírající podivný vztah člověka s kameny. Informačně nabitým a strhujícím filmem byl potom dokument Utajeno, který divákům komplexně prezentoval práci amerického investigativního novináře Seymoura Hershe.

Opus Bonum tento rok představil například práci albánského režiséra Rolanda Sejka ve filmu Státní film, která analyticky prezentovala období albánské diktatury Envera Hodži prostřednictvím seskládaných archivních záběrů. Na historii Kosova, jeho nedávnou válku a pošramocené příběhy Kosovanů se dále zaměřoval snímek Oslí krása švýcarsko-albánské režisérky Dei Gjinovci.

Soutěžní sekce Česká radost nabídla časosběrný snímek sledující jihomoravského hejtmana s názvem Vládce Grolich. Studentský počin sklidil pro tvůrce nečekaný ohlas a naplnil obě své festivalové projekce živelnou poprojekční diskuzí. Hojně diskutovaný dokument Co s Péťou? nás naopak vzal do prostředí kolem dospívajícího teenagera s těžkou autistickou poruchou a svým nevšedním a procítěným tématem si od svých diváků vysloužil nebývale dlouhý potlesk.

Mezi večerními koncerty a workshopy v doprovodném programu vyniká především Inspirační fórum, které v prostorách Horáckého divadla pravidelně otevírá rozličná diskuzní témata s příspěvky přizvaných znalců v oboru. Letos fórum nabídlo například vhled do české politiky v rámci živého natáčení podcastu týdeníku Respekt, komentující povolební vyjednávání tvořící se koalice.

Otevřelo i otázku evropské bezpečnosti, když si do debaty Škola odolnosti: Z frontové linie do Evropy přizvalo např. bývalého ministra obrany Ukrajiny Oleksije Reznikova nebo českého europoslance Jana Farského. Inspirativní byla například i debata s názvem Mezi námi a dětmi: Proč ztrácíme kontakt a jak ho získat zpět?, která analyzovala mezigenerační propast mocně posilněnou vývojem moderních technologií a obdobím covidu.

Jihlavský dokumentární festival je v mnoha ohledech jedinečnou kulturní událostí roku, která sdružuje jedince, zajímající se o svět kolem sebe. Podzimní období městu sluší a tak pokud nemáte ještě na příští víkend plány, zajeďte si pro svou dávku inspirace.