Strach a hyperindividuální společnost podle Ariho Astera
Podle Ariho Astera vychází nutnost vytvořit Eddington ze „strachu a úzkosti o svět: chtěl jsem rozšířit pohled a popsat svět, v němž se nikdo neshoduje na společné podobě skutečnosti. V posledních dvaceti letech mi připadá, že jsme se propadli do éry hyperindividualismu. Sociální síla, která se zdála být jádrem masových liberálních demokracií, společné vnímání světa, je mrtvá. Napadlo mě, že moment COVIDU to právě vyjádřil černé na bílém. Podle mě se musíme znovu naučit navazovat vztahy s druhými, pro mě je to klíčové."
Pedro Pascal o ztrátě sdílených pravd
Pedro Pascal vyzdvihl zejména tento aspekt: „Myslel jsem, že jsem zvyklý na pohledy na Ameriku zvenčí. Existuje mnoho způsobů, jak nahlížet na politické a sociální problémy, na naši velmi složitou kulturu. [...] Vysvětluje ti zevnitř, co se děje. Téma světa, který ztratil smysl pro sdílenou pravdu, mi přijde velmi pravdivé."
Izolace a nebezpečí odstupu
Aster považuje největší hrozbu v odstupu a odkazuje na Nietzscheho pojetí „nasycené éry dějin“, která se na sebe dívá příliš ironicky: „Všichni jsme posedlí způsobem, jak používáme historii k podpoře vlastních přesvědčení. Cítíme se jako odtažení diváci, bez skutečného zapojení. [...] Připadá mi, že jsme se vydali nebezpečnou cestou, jako bychom žili neúspěšný experiment, který by měl být zastaven, protože nefunguje. [...] Pro mě film ukazuje, co se stane, když izolovaní lidé žijí ve svých jednotlivých realitách a pak se setkají: vzniká nová logika, každý začne zesilovat strachy a paranoie druhých."
Migrace a osobní zkušenost Pedra Pascala
Na otázku ohledně nových amerických protimigračních politik Pascal odpověděl: „Chci žít na té správné straně dějin. Jsem imigrant, moji rodiče byli chilští uprchlíci. Sám jsem byl uprchlík. Utíkali jsme před diktaturou. A já jsem měl štěstí, že jsem mohl vyrůstat v USA poté, co jsme požádali o azyl v Dánsku. Kdyby tomu tak nebylo, kdo ví, co by se s námi stalo. Proto vždycky budu na straně ochrany.“
Práce s Asterem: Emma Stone a Joaquin Phoenix
Emma Stone: „Myslím, že Ari je jeden z nejlepších scenáristů a režisérů, čtení jeho textů je neuvěřitelný zážitek. Mluvili jsme spolu o postavě Louise a došli jsme k jediné charakteristice: je to duch. Ona je v svém vlastním životě jakýmsi duchem, prošla si strašně moc, je traumatizovaná. Její manželství s Joem je křehké, tráví lockdown s matkou, která čte spoustu knih... její mysl je přetékající. Byla to krásná a dojemná postava, kterou stálo za to objevovat."
Joaquin Phoenix: „Joe je někdo, kdo zoufale hledá potvrzení a vazby, v době, kdy jsme byli všichni v lockdownu fyzicky odděleni, byli jsme spojeni jen online a tahle situace jeho problém ještě prohloubila. Opravdu tohohle muže miluji, je mi hodně blízký, bylo zajímavé ho hrát a sledovat, jak během filmu ztrácí kontrolu."
