Folková Lipnice očima pořadatele – rozhovor s Rostislavem Šímou

Folková Lipnice volně navazuje na festival Písní za mír z 80. let. Můžete mladším ročníkům připomenout, o jakou akci tehdy šlo?

Festival Písní za mír neboli Folková Lipnice měl oficiálně schválený program, který musel projít sítem okresních orgánů. Na začátku šlo pořadatelům hlavně o to získat peníze na pořádání folkových koncertů v Ledči nad Sázavou. Ledečtí o ně totiž příliš nestáli a pořadatelé se proto nemohli spoléhat jen na účast přespolních návštěvníků. Na Lipnici vystupovali písničkáři s kritickými texty vůči dobovému zřízení a někteří z nich pak už dostali stopku. 

Tahounem celého festivalového dění byla do jisté míry dramaturgyně Jarmila Poláková, která do Posázaví přišla z Prahy a přivezla kontakty na tehdejší folkové tváře – Vladimíra Mertu, Václava Koubka, Dagmar Voňkovou, Jana Buriana a další. O pár let později se k ní připojil Vladimír Hanzel, pozdější tajemník Václava Havla. Právě Havel na Lipnici promluvil poprvé po devatenácti letech na veřejnosti, což způsobilo nemalé pozdvižení – disident č. 1 před pěti tisíci návštěvníků na svazáckém festivalu. Festival tím de facto skončil. Po roce 1989 následovalo ještě několik festivalových „pohrobků", které na Folkovou Lipnici navazovaly.

Folková Lipnice má tedy zajímavé kořeny. Jaká jsou podle vás další specifika tohoto festivalu?

Jedinečné je místo. Amfiteátr pod hradem, kolem skály, výhled do krajiny se žulovými lomy, kde se dá koupat celý rok. Ten potenciál je obrovský. Po několika letech ticha se sem festival vrací – a spolu s ním i návštěvníci z 80. let. Svým programem zároveň usilujeme o mezigenerační propojení. Další výhodou je, že dřívější festival se neskládal jen z folkových písničkářů, ale vystupovali tu Mňága a Žďorp nebo slovenští Bez ladu a skladu. To nám do jisté míry nahrává a rozvazuje ruce. Kdo si myslí, že na festivalu bude klasické country a kotlíkáři, je na omylu.

Jaký je váš hlavní cíl do dalších let – kam chcete festival posunout?

Chceme ho pevně spojit s místem. Nejde nám o tisíce lidí, ale o komorní atmosféru, která drží pohromadě. Vidíme návraty fanoušků z 80. let a přejeme si, aby se tradice přenesla i na dnešní generaci. Aby Lipnice nebyla jen pouhou návštěvou hradu a restaurace, ale místem, kam se návštěvníci festivalu vracejí za hlubším zážitkem. Pokud by to naše finanční situace umožňovala, do budoucna bychom se rádi zapojili do obnovy a zvelebení festivalového areálu.

Jaký je zájem účinkujících – oslovujete je, nebo se hlásí sami?

Obojí. Hlásí se agentury i samotní hudebníci, ať už legendy, nebo současné kapely. Dramaturgii ale skládáme cíleně, hlavně s Janem Senftem, písničkářem ze Stříbrné Skalice známým jako Člověk krve. Držíme se zemitosti, která k festivalu náleží. Každého účinkujícího vybíráme tak, aby navazoval na ostatní. Nechceme náhodný seznam, ale promyšlený celek.

Máte osobní favority v letošním programu?

Bratři Orffové, Kalle, DVA, Severní nástupiště, Černý tesák... těžko vybírat. Stejně se těším na doprovodný program – třeba autorské čtení Kláry Krásenské, Terezy Bínové a Ondřeje Hložka pod Bílou věží nebo architektonickou procházku Lipnicí. Propojujeme vystoupení s místem, aby lidé odjížděli s pocitem, že festival prožili všemi smysly.

Co byste vzkázal lidem, kteří na Folkové Lipnici ještě nebyli?

Přijeďte stanovat pod hrad! Do Světlé nad Sázavou vlakem, dál autobusem nebo pěšky – cesta vás provede zvlněnou vysočinskou krajinou mezi rybníky, vesnicemi a poli. Po cestě se vykoupejte v lomech, rozhlédněte se z hradu, navštivte dům a hrob Jaroslava Haška. Program Folkové Lipnice je třešničkou na dortu. A kdo pojede autem, ať se cestou zpět zastaví v humpolecké 8smičce za uměním a zákuskem. Festival sem patří. A vy k němu. Na viděnou 12. září v amfíku!