William Shakespeare napsal během svého života asi 38 divadelních her, které daly vzniknout nepřebernému množství filmových adaptací. Jeho nejznámější tragédie pojednávající o kralevici dánském se od roku 1900 dočkala více než padesáti filmových zpracování. Každá doba jako by potřebovala svého Hamleta a své velké umělce, kteří ho pro ni zpracují. Hamlet Laurence Oliviera ze 40. let byl sevřeným psychologickým dramatem. V 90. letech vznikla zase velice akční adaptace Franca Zeffirelliho s Melem Gibsonem v hlavní roli a následně výpravný opus Kennetha Branagha. Začátek milénia pak nabídl moderní americkou verzi Michaela Almereyda odehrávající se v soudobém New Yorku. Hamleta roku 2025 režírovala čínská režisérka Chloé Zhao, jmenuje se Hamnet a tragédie v něm není psychologizovaná, akční, opulentní nebo modernizovaná. Je lidská a smutná.
Napsala: Bety Olšovská
Hamnet a Hamlet byla jména soudobě zaměnitelná, informuje nový film čínské držitelky Oscara hned v úvodu. Nastavuje tím tón celého snímku, vycházejícího z románu severoirské autorky Maggie O’Farrell, podle kterého napsal Shakespeare svou nejznámější hru v reakci na smrt svého jedenáctiletého syna Hamneta. Prolínání divadelní tragédie s tou rodinnou ve filmu působí organicky a přirozeně a závěrečných dvacet minut odehrávajících se během premiéry Hamleta v divadle Globe strhujícím způsobem nabízí na nejznámější hru na světě příjemně originální perspektivu.
Tragédie Hamleta, prince dánského, je ve své adaptaci pro 20. léta 21. století prostředkem, jakým se rodiče snaží vyrovnat se ztrátou dítěte. Že takový přístup funguje je jednak opětovným důkazem geniality Wiliama Shakespeara, ale do stejné míry úspěchem scénáře Chloé Zhao a Maggie O’Farrell.
Ten není bez chybičky a v jednotlivých scénách často sklouzává tu ke zdlouhavosti, tu ke zkratkovitým klišé. Jednoznačně se mu ale stejně jako Shakespearovu dílu daří pracovat s nadčasovostí předkládaných témat a diváckou reakcí na ně. William Shakespeare v podání Paula Mescala je v Hamnetovi geniálním dramatikem, který o svých pocitech raději a lépe píše, než mluví, ale především v něm často není.
Hlavní postavou filmu, kde Shakespeare odjíždí od rodiny za slibně se rozvíjející kariérou do Londýna, je jeho manželka Agnes. V líbivých exteriérech anglické přírody nádherně nasnímané polským kameramanem Lukazsem Zalem se tahle pokrokově smýšlející odvážná žena stává hlavní inspirací i oporou svého muže a celé rodiny, která je stejně jako v Hamletovi středobodem příběhu. Jessie Buckley, oceněná za roli Zlatým globem, dostala od tvůrkyň široký prostor a využívá ho naprosto mistrovsky.
Především díky postavě Agnes a neméně kvalitnímu výkonu Jacobiho Jupea v roli malého Hamneta dokáže film dosáhnout kouzelného efektu, jaký mívají nejen skvělé historické filmy, ale všechna vyprávění příběhů, u kterých znají diváci konec. Ostatně dramata Williama Shakespeara a jejich nepřeberně pestré množství adaptací dokazují, že tragické konce neodrazují. Možná se na Hamlety psychologické, akční, moderní i jiné chodíme dívat právě proto, abychom si na chvíli mohli myslet, že to tentokrát možná dopadne jinak.
/Viděno 13. 2. 2026 v kině Světozor./
