Český kandidát na Oscara Kdyby se holubi proměnili ve zlato má za sebou měsíc na cestách po Severní Americe. Režisérka Pepa Lubojacki a producentky Klára Mamojková a Wanda Kaprálová film představily v New Yorku, Kanadě, San Franciscu i Los Angeles. Dokument, který si z Berlinale odvezl dvě ceny, teď získává i silnou podporu americké kritiky. V českých kinech ho můžeš pořád vidět.
Brutálně upřímný film o rodině, závislosti a životě na ulici se promítal na festivalech Hamptons IFF a Montreal Festival du Nouveau Cinema, v kinech v New Yorku a San Franciscu a na klíčových projekcích pro akademiky v Los Angeles. Reakce diváků ukazují, že téma i zpracování filmu jsou srozumitelné i mimo evropské reálie. Dokazují to také ceny: Cena za nejlepší dokument z Hamptons a New Alchemists Award z Montrealu.
„Od příjezdu zpátky do ČR nemůžu přestat myslet na LA. Na tomhle místě je tak hrozně vidět, co všechno může být špatně na společnosti, která je hnána osobním úspěchem a hromaděním bohatství. V centru města žije obrovské množství lidí bez domova a lidí žijících se závislostí ve stavu, který z českého kontextu vůbec neznáme. Celá stanová městečka nejsou problémem jen Skid Row, ale i mnoha dalších velkých měst v Severní Americe. V LA jsou ale ty extrémy vedle sebe do očí bijící. Lidé na ulici, velmi často i se závislostí, žijí v děsivých podmínkách, jsou v hrozném zdravotním a psychickém stavu. A popojedete jen o pár bloků dál a jste v sousedství obřích, neuvěřitelně luxusních domů se zahradami. A kousek dál Hollywood Hills, kde žijí celebrity. Vnímám to jako koncentrát toho, jak padlý na hlavu náš svět dokáže být. V USA krize dostupnosti bydlení, závislostí a života na ulici dosáhla opravdu alarmujících rozměrů,“ říká Pepa Lubojacki.
A pokračuje: „Myslím, že bychom se na to měli dívat jako na varování pro nás v Česku a nerušit a neomezovat fungující adiktologické služby a denní centra pro lidi na ulici, jak se to v poslední době děje například v Praze. Rušením těchto služeb totiž neřešíme příčiny závislosti ani života na ulici, ale naopak lidem omezujeme přístup k pomoci, zdravotní péči a základním hygienickým potřebám, což má dopady nejen na ně samotné, ale i na veřejné zdraví. Chudoba, závislost ani život na ulici navíc nevznikají ve vakuu a nemůžeme je řešit jen apelováním na osobní odpovědnost. Potřebujeme dostupné bydlení, dostupnou adiktologickou a psychiatrickou péči a především společnost, která nenechá lidi propadnout až na úplné dno, než jim nabídne pomoc.“
Pro produkční společnost CLAW films znamenala měsíční kampaň v USA a Kanadě velkou výzvu. „Zvenčí může působit jako série prestižních projekcí a setkání, ale ve skutečnosti za ní stojí měsíce intenzivní práce, shánění financí, budování kontaktů a každodenní organizace. Poslední týdny cestujeme napříč USA, organizujeme projekce a setkáváme se s členy Akademie i filmovými profesionály. Oscarová nominace by byla samozřejmě obrovským úspěchem, ale stejně důležité je pro nás dostat film k novému publiku a otevřít širší diskusi o tématech, která přináší,“ doplňují přímo z Ameriky Klára Mamojková a Wanda Kaprálová.
Film se v Česku dál hraje a zájem o projekce a debaty po filmu nepolevuje. Do konce roku čeká tvůrkyně série speciálních projekcí pro střední a vysoké školy a také uzavřená promítání pro odborníky z oblasti sociální práce, adiktologie a psychologie.
Na promítání navazují odborné debaty s Pepou Lubojacki a zástupci partnerů z neziskového sektoru, jako jsou organizace Sananim nebo Naděje Praha. Cílem je otevřít celospolečenskou debatu o tom, že závislost není individuální selhání nebo vada charakteru, a také o vhodné pomoci a možnostech podpory pro rodiny lidí, kteří se závislostí žijí.
„Od premiéry na Berlinale mi píší lidé, kteří se mnou sdílejí zkušenosti se závislostí, ať už svou, nebo někoho blízkého. Popisují, jak se po dlouhé době cítí viděni a pochopeni a jak se díky filmu alespoň částečně zbavili studu, který si v sobě nesli. To mě strašně těší, ale zároveň mě děsí, o jak velké množství lidí se jedná. V době, kdy je závislost tak rozšířeným problémem, ať už jde o alkohol v Česku, nebo opioidovou krizi v Severní Americe, je její vnímání jako osobního selhání či důsledku špatných rozhodnutí nebezpečné pro celou společnost. Závislost ničí životy jednotlivcům i celým rodinám, jedná se ale o komplexní chronické onemocnění s psychologickými a sociálními souvislostmi, které nevypovídá o hodnotě člověka, který s ní žije. Potřebujeme proto k tématu závislosti přistupovat s porozuměním a nabízet lidem podporu namísto odsuzování.
Pojďme se o závislosti bavit beze studu,“ uzavírá Pepa Lubojacki.
