„Do Karlových Varů přijela ikona, o jejíž návštěvě jsme snili dlouhá leta. Jedna z nejobdivovanějších světových hereček se loni stala i režisérkou." Těmito slovy pozval umělecký ředitel Karel Och francouzskou herečku Juliette Binoche, kterou doprovodil producent Sébastien de Fonseca. Spolu natočili film V nás, utkaný z desítek hodin materiálů z představení Binoche a tanečníka a choreografa Akrama Khana.
„Kdysi jsem byla v Londýně na masáži. Ležela jsem obličejem dolů a masérka se mě zeptala, jestli nechci tančit. Já chtěla. Pozvala mě na představení, které dělal její manžel. Po představení se mě zeptal, jestli s ním nechci trávit dva dny ve studiu a vymyslet nějaký společný projekt. Dotočila jsem film a souhlasila. Představení vzniklo o dva roky později," popsala Binoche prvopočátek projektu.
„Ten film je vlastně začátek toho, co přišlo po dvou letech. Jeli jsme na turné, celkově jsme odehráli 420 repríz. Na jednom z posledních byl i Robert Redford. Ten říkal, že z toho musíme udělat film. Já ho poslechla," přiblížila herečka. Popsala i svůj umělecký záměr: „Nechtěla jsem vysvětlit ve filmu vše, čím jsme si prošli. Chci, aby diváci měli při sledování stejný pocit jako tvůrci při tvorbě. Na konci filmu se z vás všech stanou tvůrci. Protože věřím, že my všichni jsme tvůrci."
Návštěva Juliette Binoche v Karlových Varech ale nekončí uvedením jejího režijního debutu. Na slavnostním zakončení 60. ročníku MFF Karlovy Vary převezme Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii – herečka je držitelkou Oscara, Césara a čtyř Evropských filmových cen.
První velkou roli získala ve filmu Schůzka (1985, Rendez-vous), za nějž získala první nominaci na Césara a stala se jedním z nejsledovanějších mladých talentů Francie. Konec 80. a začátek 90. let určovala spolupráce s Leosem Caraxem na filmech Zlá krev (1986) a Milenci z Pont-Neuf (1991), za který získala Evropskou filmovou cenu.
Roli Terezy ve filmové adaptaci Nesnesitelná lehkost bytí (1988) podle Milana Kundery natočila jako svůj první anglicky mluvený film. S Krzysztofem Kieślowským pak natočila Tři barvy: Modrá (1993), za niž získala Volpiho pohár v Benátkách, Césara i nominaci na Zlatý glóbus.
Historické drama Anglický pacient (1996) získalo 9 Oscarů, jeden z nich putoval k Juliette Binoche za nejlepší výkon ve vedlejší roli. Za roli ošetřovatelky Hany získala i BAFTU a Evropskou filmovou cenu.
Romantické drama Čokoláda (2000) po boku Johnny Deppa jí vyneslo nominaci na Oscara a Zlatý glóbus. Poté se zaměřila na artovou kinematografii – thriller Utajený (2005) Michaela Hanekeho, za nějž režisér získal Cenu za režii v Cannes, a drama Věrná kopie (2010) Abbase Kiarostamiho, za kterou cenu v Cannes získala ona sama. Stala se tak první herečkou v historii, která vyhrála hereckou cenu v Cannes, Benátkách i Berlíně.
Dál ztvárnila malířku Camille Claudel (2013), stárnoucí herečku ve Sils Maria (2014) nebo umělkyni ve Vnitřním slunci (2017), za které dostala jubilejní desátou nominaci na Césara. V roce 2019 jí Evropská filmová akademie udělila cenu za přínos světovému filmu.
Romantický snímek Umění jíst a milovat (2023) s Benoîtem Magimelem získal v Cannes Cenu za režii. V seriálu The New Look (2024) ztvárnila Coco Chanel a ve filmu The Return (2024) se znovu potkala s Ralphem Fiennesem, s nímž hrála v Anglickém pacientovi. V březnu 2024 byla zvolena prezidentkou Evropské filmové akademie – teprve druhou ženou v historii na tomto postu.
Při příležitosti ocenění uvede festival filmy Věrná kopie, Tři barvy: Modrá a V nás.
