Hosté na KVIFF: Peter Sarsgaard

Hluboké herecké portréty: Mnichov 1972

Peter Sarsgaard patří k hercům, které zdobí schopnost proniknout za často komplikovanou fasádu postav, které ztvárňují. To prokázal naposledy ve filmu Mnichov 1972 (2024) režiséra Tima Fehlbauma, který byl nominován na Zlatý glóbus v kategorii „Nejlepší filmové drama“. Snímek, na jehož produkci se podílel i Sean Penn, popisuje události během olympijských her v Mnichově v roce 1972, kdy je americký štáb sportovního vysílání nucen pokrývat krizi vyvolanou únosem izraelských sportovců.

Právní thriller Apple TV+: Nedostatek důkazů

V seriálu Nedostatek důkazů (2024) v produkci Apple TV+ inspirovaném stejnojmenným románem Scotta Turowa vytvořil roli Tommyho Molta. Seriál, pod nímž je autorsky podepsán renomovaný David E. Kelley, vypráví o děsivé vraždě, která rozvrátí chicagskou prokuraturu, když je ze zločinu podezřelý jeden z jejích členů.

Nezapomenutelný výkon ve filmu Paměť

Role ve filmu Michela Franca Paměť (2023), který mohli diváci vidět také loni na karlovarském festivalu, vynesla Peteru Sarsgaardovi Volpiho pohár za nejlepší mužský herecký výkon na filmovém festivalu v Benátkách. Komorní drama o nečekaném setkání, které otvírá dveře vzpomínkám i konfrontaci s dávnými traumaty, je hereckým koncertem ústřední dvojice, již vytvořil s Jessicou Chastain.

Nové projekty: The Bride a Temná dcera

Nedávno Peter Sarsgaard dotočil film The Bride společnosti Warner Bros., jehož uvedení do kin se očekává koncem roku. Film, který režíruje jeho manželka Maggie Gyllenhaal, se odehrává v Chicagu 30. let minulého století a je variací na klasický příběh o Frankensteinovi. Peter hraje po boku Christiana Balea a Jessie Buckley.

Se svou manželkou spolupracovali již v roce 2021 při práci na filmu Temná dcera, který získal cenu Gotham Award. Maggie Gyllenhaal ho režírovala a je i autorkou scénáře na motivy stejnojmenného románu Eleny Ferrante. Příběh ženy, jejíž dovolená na pláži nabere temný směr, vynesl nominace na Oscara pro herečky Olivii Colman a Jessie Buckley a také nominaci za nejlepší původní scénář pro Maggii Gyllenhaal.

Minisérie Absťák a uznání Emmy

Ve stejném roce si zahrál v minisérii Absťák, volně založeném na bestselleru Beth Macy. Seriál byl nominován na 7 cen Emmy, včetně ceny za nejlepší limitovaný nebo antologický seriál, a vynesl Sarsgaardovi nominaci na cenu Emmy za nejlepšího herce ve vedlejší roli.

Počátky na plátně i jevišti

Herecká kariéra Petera Sarsgaarda započala menšími příležitostmi v polovině 90. let. Na velkém plátně se mu poprvé dostalo širokého uznání za roli Johna Lottera v dramatu Kimberly Peirce Kluci nepláčou (1999). Po boku Hilary Swank a Chloe Sevigny sklidil pochvalné kritiky za strhující ztvárnění násilnického bývalého trestance, který se nedokáže vyrovnat s překvapivým zjištěním.

Nominaci na Zlatý globus mu vynesla úloha v dramatu ze zákulisí americké politické žurnalistiky Jak nezískat Pulitzera (2003) v režii Billyho Raye. Má také dvě nominace na cenu Independent Spirit Award – za tento snímek a za roli v biografickém filmu Kinsey (2004) scenáristy a režiséra Billa Condona.

Divadelní triumfy

Bohatou filmovou kariéru doplňuje Peter Sarsgaard také o divadelní působení. V roce 1995 debutoval v mimobroadwayské inscenaci hry Hortona Foota Laura Dennis, kterou režíroval James Houghton. V roce 2008 se poprvé představil na Broadwayi jako Trigorin ve hře A. P. Čechova Racek po boku Kristin Scott Thomas a Carey Mulligan. Touto inscenací začalo jeho kritikou oceňované účinkování v Čechovových dramatech na různých scénách. Následovala inscenace Strýčka Váni a vše vyvrcholilo nastudováním Tří sester. V obou produkcích vystupoval po boku Maggie Gyllenhaal. Tři sestry byly nominovány na Lucille Lortel Award za mimořádný mimobroadwayský počin a Drama Desk Award. V roce 2015 se představil v titulní roli Hamleta v nastudování Classic Stage Company, kde se znovu setkal s režisérem Tří sester a Strýčka Váni Austinem Pendletonem.

Snímek odpremiéroval roku 2003 v Torontu a zaostřuje na redakci, kterou obrátí vzhůru nohama fabulující publicista, jehož články sklízejí explozivní reakce. Peter Sarsgaard byl za roli jeho editora, který k řemeslu přistupuje poctivě, nominován na Zlatý glóbus. Známý herec Velký sál přivítal historkou o tom, v jakém stavu se tehdy o tuto roli ucházel: „Před castingem jsem byl zrovna měsíc na Kostarice. Přijel jsem celý od moře, v surfařských šortkách a žabkách. Navíc ne úplně střízlivý.” Poté vyzdvihl důležitost režiséra snímku Billyho Raye, jehož osobnost prý oscilovala mezi náturou baseballového kouče a muže s neuvěřitelnou kuráží.

„Žijeme v době, kdy lidé zaměňují zábavu za novinařinu. Baví nás strach a úzkost. Otec mi vždy říkal, že zprávy mají být nudné. A v tom také tkví zápletka filmu. Hraji muže, který ctí suché a přímočaré zpravodajství, můj filmový kolega naopak dychtí po zábavě,” přiblížil ústřední problematiku a dodal, že zapálené publikum KVIFF mu dává víru v budoucnost kinematografie.

V herectví i životě hledám pravdu

Od filmu Jak nezískat Pulitzera se odvíjela debata v rámci KVIFF Talks. Na otázku, proč je mu film tak blízký, herec odpověděl: „Vyrostl jsem mezi pohádkáři. Možná i kvůli tomu mě to táhlo k herectví. Původně jsem vycházel z tradice metodického herectví, které je celé o hledání pravdy. Jak by má postava opravdu reagovala? Ne tak, jak bych chtěl, aby reagovala. Upřímně a surově. V práci vždy hledám pravdu, je to pro mě to vůbec nejdůležitější,” plynule propojil ústřední téma filmu se svou hereckou a vlastně i životní metodou.

Sarsgaarda si i přes pestrý herecký rejstřík většina spojuje se zápornými postavami. On však o ně tolik nestojí, jakkoli častá fráze, že se hrají lépe než ty kladné, praví opak. „Nikdy nechci hrát záporáka. To chtějí filmaři. A když ho hraju, tak ho hraju jako klaďase. To samé dělám i opačně. Většina scenáristů postavy dělí na ty, které publikum má mít rádo, a ty, které ne. Superman ani ďábel ale neexistují, nic takového není. Dodávám postavám to, co jim chybí.”

Řeč přišla i na řadu Sarsgaardových starších filmů, herec však na ně nikdy nekouká znovu, kolikrát je nevidí vůbec. „To už není moje práce. Chráním si svůj úhel pohledu. Zajímá mě, co si o tom lidí myslí, tím to ale končí. Opakovaně si pouštím akorát Paměť Michela Franca,” pochválil herec film režiséra, který shodou okolností seděl v publiku. Rešerše ke svým rolím si prý Sarsgaard nedělá. Chce se svobodně rozhodovat a nechce se upínat k nějakému předobrazu. Když má podniknout přípravu kvůli důvěryhodnosti, třeba na roli doktora, vrhá se do ní jen ve chvíli, kdy mu to přijde zábavné.