O čem to celé je
Opereta, poslední dokončená hra polského klasika Witolda Gombrowicze, staví obraz krvavého 20. století na formě klasické vídeňské operety – nejde o věrnou rekonstrukci, ale o její strukturu, konvence a symboliku.
Je jim 20, hrají o konci civilizace. DISK a ARCHA+ jim otevřely dveře
V pátek 11. září má v divadle ARCHA+ premiéru Opereta Witolda Gombrowicze v režii Viktora Nováka – druhá absolventská inscenace Katedry činoherního divadla DAMU. Je o sebezničující přetvářce, plíživé destrukci a touze po autenticitě. Od 24. listopadu 2026 se s obnovenou premiérou přesune na zbytek sezóny do divadla DISK.
V pátek 11. září má v divadle ARCHA+ premiéru Opereta Witolda Gombrowicze v režii Viktora Nováka – druhá absolventská inscenace Katedry činoherního divadla DAMU. Je o sebezničující přetvářce, plíživé destrukci a touze po autenticitě. Od 24. listopadu 2026 se s obnovenou premiérou přesune na zbytek sezóny do divadla DISK.
Proč právě teď
„My jsme si Operetu jako absolventskou inscenaci zvolili proto, že podle nás představuje v dnešní době sílícího celosvětového neklidu, prohlubující se polarizace společnosti, rozechvělosti dosavadního světového řádu naléhavou zprávu o světě, která je s každým dalším dnem více aktuální. Stejně jako v Operetě i naše společnost pořád zavírá oči před bobtnajícími problémy útěkem k požitkářství, povrchnosti, materialismu násobně větších rozměrů než kdy dřív s módním kolosem v čele,“ vysvětluje Viktor Novák.
Hudba, co těžkne spolu s dějem
Hudbu složili Matteo Hager a František Barták, na scéně skoro celou dobu hraje čtyřčlenná kapela naživo. „Inscenace začíná čistě líbivě, v duchu operetní melodie, a postupně společně s dějem hudba těžkne, zrychluje se, tenze v ní bobtná, až vybuchne do ticha. A z toho ticha potom ve třetím dějství vyrůstá nová melodie, elektronické, syntetické tóny, opereta budoucnosti,“ dodává režisér.
Móda jako hranice mezi třídami
Kostýmy dominují celé výpravě a v Operetě dělají hlavně jednu věc – ostře oddělují panstvo od jejich lokajů. „Nešlo nám o historicky přesnou rekonstrukci konkrétního období, spíše jsme pracovali s určitými dobovými odkazy a stylizací, která podporuje témata hry – otázky společenské role, hierarchie a identity. Snažila jsem se vytvořit vizuálně jednotný svět, který působí elegantně, ale zároveň v sobě nese určitou nadsázku a grotesknost,“ popisuje kostýmní výtvarnice Karla Kislingerová.
Kdo za tím stojí
Inscenaci spolu vyprodukovaly divadlo DISK, které jí zahájí svou 82. sezónu, a ARCHA+, jež poskytla prostory po dobu rekonstrukce scény DAMU. Vznik podpořil i Polský institut v Praze.
Naděje na konci trosek
„Opereta nás zaujala hlavně proto, že oproti ostatním hrám, které se zabývají destrukcí, rozkladem, tady je nám poněkud překvapivě v závěru nabízen jistý záblesk naděje, hodně křehký, problematizovaný, ale přece naděje,“ uzavírá Viktor Novák.
Hrají: Gabriela Ines Almargni, Michael Hajda, Ladislav Pokorný, Štěpán Gajdošík, Valentýna Vojtková, Jan Zdeněk, Lukáš Hořínek, Marie Jančíková, Anežka Burdová, Jakub Rezek, Natálie Stančáková, Pavla Nevyhoštěná, Rozálie Kuběnová, Jonáš Snítil, Rozálie Járová
