Jak se opomíjený žánr proměnil ve výkladní skříň domácí kinematografie? Odpovědi nejen na tuto otázku přináší nová publikace Národního filmového archivu s názvem Jednou nebudeme malí. Český hraný film pro děti 1945–1993, jejímž autorem je filmový historik Lukáš Skupa. Poprvé je toto téma pojato komplexně a v souvislostech. Knihu bude představena v úterý 30. září od 18:00 v kině Ponrepo.
Kniha sleduje vývoj českého hraného filmu pro děti od zestátnění kinematografie v roce 1945 až po konec státního monopolu v roce 1993. Ukazuje, že dětský film patřil k nejvýznamnějším žánrům poválečné kinematografie a dokázal si udržet vysokou kvalitu i v obdobích, kdy úroveň filmové produkce klesala. Autor popisuje, jak kulturní, politické, výrobní a distribuční podmínky ovlivňovaly tvorbu pro mladé diváky.
Hlavní pozornost se soustředí na Filmové studio Barrandov a Filmové studio Gottwaldov, kde vznikla řada snímků, které se dodnes těší oblibě u diváků mnoha generací, například Ať žijí duchové! (Oldřich Lipský, 1977), S čerty nejsou žerty (Hynek Bočan, 1984), Cesta do pravěku (Karel Zeman, 1954) nebo Páni kluci (Věra Plívová-Šimková, 1975). Na základě archivního výzkumu a rozhovorů s pamětníky kniha popisuje proměny žánru a jeho pozici v širších dějinách československé kinematografie.
„Knížka nabídne čtenářům mnohdy zřejmě překvapivý pohled na dětské filmy, které si dnes nostalgicky hýčkáme jako rodinné stříbro české kinematografie. Na veřejnosti se sice neustále zdůrazňoval jejich velký význam s ohledem na výchovnou funkci, ale realita byla často dost odlišná. Jejich vývoj provázela řada potíží: okrajová pozice uvnitř studiového systému, horší produkční podmínky, problematičtější postavení v distribuci, pocit neviditelnosti, nebo dokonce méněcennosti, kterým trpěli jejich tvůrci. Dětský film nebyl považován za pravé ‚velké umění‘ a neměl publicitu srovnatelnou s tvorbou pro dospělé. I proto se do natáčení těchto filmů režiséři příliš nehrnuli. Chtěl jsem historii žánru vyprávět primárně z téhle neznámé, zákulisní perspektivy, díky které ve výsledku lépe pochopíme i to, jaké dětské filmy u nás vznikaly a jak vypadaly,“ popisuje autor.
Knihu v Ponrepu uvedou její autor Lukáš Skupa a odpovědný redaktor Jan Kolář. Součástí večera bude projekce filmu Pionýrská abeceda (Karel Baroch, 1949).
Lukáš Skupa je filmový historik, pedagog a publicista zaměřující se na českou kinematografii po roce 1945. Dlouhodobě přispívá do filmově a kulturně zaměřených periodik a působí jako stálý redaktor časopisu Cinepur. V roce 2016 vydal v Národním filmovém archivu svou první monografii Vadí – nevadí. Česká filmová cenzura v 60. letech.
