Jolene: Inscenace o tom, co znamená být „klasicky ženská" míří na Zábradlí

O čem Jolene vlastně je?

Jolene je autorský divadelní projekt, v němž se setkávají reflexe osobní zkušenosti, ironické odstupy i existenční úvahy nad tím, jak je dnes definována ženskost. Spoluautorkou textu i hlavní tváří projektu je Kateřina Císařová, držitelka Ceny Thálie 2024 za ženský herecký výkon v činohře za ztvárnění postavy Káti v inscenaci Vzkříšení v Divadle Na zábradlí. Toto ocenění reflektuje její výjimečnou schopnost vtisknout roli hlubokou emocionální intenzitu a přístup k herectví založený na silné empatii a autentickém prožití herecké situace.

Odkud se vzal nápad?

Ústřední inspirací pro vznik Jolene se stalo osobní zkoumání toho, co znamená být „klasicky ženská", jaké vrstvy očekávání se s tímto označením pojí a jak se s nimi ženy setkávají ve svém životě. „Už dlouho mě dráždí věta ‚Nojo, klasická ženská'. Přemýšlela jsem o tom, co je tak klasicky ženské… Hledala jsem odpovědi v krčmách, na hambalkách, ve feministických knihách… Jolene je ve skutečnosti inspirovaná jednou holkou, která pracovala v bance, měla crush na mýho muže a myslim, že i on měl tak trochu crush na ní. Trávil totiž v té bance mnohem víc času, než jsme měli peněz," říká Císařová.

„Jolene je krajinou útržků prožitého ženství. Je modlitbou za to si před sebou samu sebe ustát… Je to vyznání se z vlastních prohřešků vůči sobě samé a k ostatním ženám… o touze nechat odejít přívlastky, které nechceme nosit v batohu, který nám nasadil někdo jiný. Velmi mě inspirovala kniha od Sophie Fritz Toxická feminita, která popisuje různé nevybíravé dokola vštěpované ženské přívlastky a komentuje je z velmi osobní perspektivy. Sophie Fritz inspirativně motivuje k tomu definovat svoji ženskost skrze osobní žitou zkušenost, nikoliv přes vnucené floskule," dodává Císařová.

Kdo stojí za inscenací?

Režisér Jan Frič patří k nejvýraznějším osobnostem současného českého divadla. Studoval režii činoherního divadla na DAMU, odkud brzy zamířil přímo k intenzivní profesionální praxi. Pravidelně spolupracuje s předními scénami, jako je Národní divadlo či Divadlo v Dlouhé. Jeho práce se vyznačuje poetikou, která citlivě propojuje text, rytmus a herecké nuance. Na Zábradlí již v minulosti režíroval několik inscenací; přičemž Velvet Havel (2014) se stal jednou z nejúspěšnějších v novodobé historii scény – získal pět ocenění v rámci Cen divadelní kritiky, včetně ceny Inscenace roku. Dramaturgicky Jolene připravila Nina Jacques, působící v různých domácích i mezinárodně orientovaných divadelních kontextech. Scénografii a kostýmy vytvořil kmenový scénograf Zábradlí Marek Cpin, jehož výtvarná poetika vnáší do projektu prostor imaginace a paměti, zatímco hudba Vladimíra Mikláše dotváří emocionální texturu celku.