Jeden z nejuznávanějších španělských umělců současnosti Miquel Barceló míří do Česka. V Centru současného umění DOX uvede výstavu věnovanou literatuře Miquel Barceló a světy slov.
Svou výtvarnou tvorbu poprvé v České republice představí jeden z nejuznávanějších španělských umělců současnosti Miquel Barceló. Malíř a sochař, který proslul reliéfními malbami, bronzovými sochami, keramickými díly i monumentálními instalacemi, experimentuje s netradičními materiály, zároveň zůstává ukotvený ve slavné malířské tradici a kráčí ve stopách Picassa či Goyi.
Barceló vytvořil například známou monumentální instalaci v sídle OSN v Ženevě či velkoformátové tapiserie pro katedrálu Notre Dame v Paříži a letos se stal jedním ze tří umělců, kteří byli vybráni do soutěže o návrh monumentálního vstupního průčelí chrámu Sagrada Família v Barceloně.
V rámci 3. ročníku festivalu FALL (Festivalu umění, literatury a vzdělávání) představí DOX s podporou Instituto Cervantes v Praze umělcovu výstavu nazvanou Miquel Barceló a světy slov, která je věnovaná jeho vztahu k literatuře. Kurátorem výstavy je španělský básník Enrique Juncosa.
Miquel Barceló (* 1957, Felanitx, Mallorca) patří k výrazné generaci španělských umělců, kteří si poprvé získali pozornost mezinárodní scény v 80. a 90. letech 20. století a která zahrnuje i další dnes velmi známé malíře, jako je Juan Uslé, či sochaře jako Juan Muñoz a Cristina Iglesias.
Výstava s názvem Miquel Barceló a světy slov je vůbec první umělcova prezentace v České republice a zaměřuje se na jeho dlouhodobý a intenzivní vztah k literatuře. Tento vztah se stal inspirací pro mnoho Barcelóových děl v různých obdobích jeho velmi úspěšné umělecké kariéry, která trvá více než čtyři desetiletí. Na výstavě je představen prostřednictvím obrazů, keramiky, akvarelů, bronzů, grafik a knih.
„Jako básník a vypravěč jsem měl příležitost s Barcelóem spolupracovat na různých literárních i uměleckých projektech. Jeho bydliště i ateliéry jsou plné knih, a když se setkáme, často mluvíváme více o literatuře než o malířství,“ vysvětluje básník a kurátor výstavy Enrique Juncosa. „Postupem času jsme také zjistili, že Barceló píše, a to francouzsky. Již vyšly faksimile některých jeho zápisníků, ale není to ani špička ledovce, protože jich je asi čtyři sta, i když v nich převažují spíše obrázky než texty. V roce 2024 Barceló navíc vydal pozoruhodnou autobiografickou knihu (…). V této knize najdeme seznam autorů, který Barceló uvádí v pořadí, v jakém je četl. První položkou je Don Quijote.“
Když se Barceló stal mezinárodně známým po své účasti na výstavě Documenta 7 (1982) a v sekci Aperto na Benátském bienále (1984), namaloval sérii monumentálních knihoven, v nichž byly zachyceny i jeho vlastní autoportréty, jak čte nebo spí vedle prázdných lahví a otevřených knih. Na hřbetech knih zobrazených v policích knihoven lze číst jména spisovatelů, které tehdy obdivoval.
Některá svá malířská díla také umělec pojmenoval podle známých literárních postav, například Achab či Hamlet, a některá jeho velkoformátová zátiší odkazují na knihy jeho oblíbených autorů, jako jsou Francis Scott Fitzgerald a José Lezama Lima.
V poslední době Barceló ilustroval speciální edice předních děl klasické světové literatury. Mezi ně patří Dantova Božská komedie, Goethův Faust a Kafkova Proměna. Při práci na ilustracích k těmto třem knihám a inspirován jejich obsahem si umělec vypěstoval zájem o fantastično. „V žádném ze tří případů nejde o doslovné ilustrace, ale spíše o vytváření paralelních vesmírů. Tyto knihy umožnily Barcelóovi, možná aniž o tom přemýšlel, vstoupit do oblasti fantazie, což mělo výrazný vliv na jeho pozdější malby,“ doplňuje kurátor Juncosa. Výběr z akvarelů Miquela Barcelóa, jimiž ilustroval tato klasická literární díla, je také součástí výstavy Miquel Barceló a světy slov.
Představeno je také několik bronzových soch souvisejících s literárními tématy, dále série keramických portrétů filozofů, které jsou pojaty spíše expresivně než realisticky, a série portrétů slavných spisovatelů provedených technikou xylografie.
Zatímco nejstarší díla na výstavě pocházejí z 80. let 20. století, jsou zde prezentována i některá z Barcelóových velmi nedávných děl, včetně zátiší s literárními motivy či série obrazů vraků lodí pojmenovaných po básnících, kteří si sami dobrovolně vzali život.
Podle kurátora výstavy Enriqua Joncosy mají Barcelóovy ztroskotané lodě na první pohled zřejmý politický podtext: „Odkazují k hrůzným zprávám o utonutí afrických imigrantů, kteří se denně pokoušejí přeplout Středozemní moře na vratkých bárkách, a dostat se tak do Evropy. Tyto události, těžko je neoznačit za strašné, vyvolávají v určité části veřejnosti intenzivní vlnu odporu. I v těchto obrazech ztroskotání najdeme některé s přesnými literárními odkazy. Pecios (kombinovaná technika na plátně, 2020) zobrazuje deset převrácených lodí plujících na rozbouřeném moři,“ uvádí kurátor.
V nejvyšším patře věže Centra DOX budou mít návštěvníci možnost prohlédnout si umělcovu interpretaci biblického tématu: Noemova archa, plátno o rozměrech 4 × 6 metrů, je dosud největším obrazem Miquela Barcelóa a vůbec poprvé je toto dílo vystaveno v galerijním prostoru (veřejně bylo vystaveno pouze jednou v kostele v Salamance ve Španělsku). Obraz odkazuje na Starý zákon a jsou na něm vyobrazené páry zeleniny a ovoce, což je narážkou na páry zvířat v Noemově arše.
4. 10. 2025 – 8. 3. 2026
