Konec světa je silný příběh ze složité doby, vyprávění plné kontrastů, ať už jde o vztah mezi tím, co obnáší dědův bohatý život a Tondův dětský svět plný naivity, ale i upřímnosti a lásky. Diváky čeká poetický příběh viděný dětskýma očima, kde nechybí jemný humor i dramatické situace nečekané vojenské okupace.
Malý Tonda je drobný, brýlatý kluk, nemocný na průdušky. A tak když se rodiče s jeho starším bratrem Jirkou v létě roku 1968 vydávají na výlet do Paříže, má smůlu. Musí zůstat na čerstvém vzduchu na chalupě v Jizerských horách pod dozorem svého dědy. Ten je svérázným potomkem ruských šlechticů, mužem s velkou noblesou, který ve svém životě vždy musel čelit velkým dějinám. Jejich prázdninové soužití, o které Tonda rozhodně nestál, však změní noc na 21. srpna.
Děda moc dobře ví, co ruská okupace znamená, má co dělat, aby vyděšeného vnuka uklidnil. Pokouší se ho posílit a navzdory pohnuté době do něj něco ještě dobrého vložit, obohatit jeho duši. Učí ho francouzsky, vybraně stolovat, a hlavně se nevzdávat.
Bohdan Sláma film přibližuje slovy: „Konec světa vypráví o vztahu vnuka a dědy. Náš dětský hrdina Tonda je emočně komplexní bytost, která je schopna plnohodnotně vnímat své chyby i chyby svého dospělého partnera. Oba jsou v tomto vztahu rovnoprávní a z tohoto pohledu je film vyprávěn. Příběh je založen na otázce, jak vydrží křehké předivo rodinných vztahů šílený nápor doby. Rodinné vztahy jsou základem naší existence, je třeba se k nim znovu a znovu vracet.“
Miroslav Krobot ke své postavě doplňuje: „Téma života za „totáče“ se mi zdá v české kinematografii dosti zpracované, ale role dědy ho originálně přesahuje včetně šlechtického původu, způsobu myšlení a hluboké osobní zkušenosti s několika politickými zřízeními.“
