Krátké filmy, velké emoce: Ředitel BOO o tom, proč rozhodují diváci

Festival BOO vznikl spojením dvou etablovaných akcí – Young Film Festu a Elbe Docku. Co vás vedlo k jejich propojení a jakou novou energii nebo směr tím chcete festivalu vdechnout?

U obou festivalů jsme naráželi na určité limity. Young Film Fest měl tendenci oslovovat stále širší publikum i mimo své původní zaměření na děti a mládež, zatímco ELBE DOCK, původně určený dospělým divákům, začínal cílit na děti a mladé lidi. K tomu každý probíhal jindy a jinde – takzvaně od Prahy až po Drážďany. Dva roky jsme proto připravovali jejich fúzi a Praha se pro nás stala přirozeným centrem, městem i místem. 

Chtěli jsme vytvořit festival krátkého filmu, který může být odvážný, vzdělávací, ale i hravý. Promítáme filmy, které se objevily nebo teprve objeví na velkých mezinárodních festivalech. A to krásné na kraťasech je, že divák dorazí na pásmo, kde uvidí řadu různých přístupů, nápadů a stylů – dostane se tak k filmům, které by jinak vůbec neměl šanci vidět. Nabízíme tedy řadu programů pro dospělé publikum, ale rozšířili jsme je i pro ty nejmladší a nejstarší diváky.

BOO se prezentuje jako festival, kde rozhodují diváci. Proč jste se rozhodli dát tak silný hlas publiku a jak se to v praxi projeví?

Snažíme se s diváky opravdu pracovat – a stojí nás to spoustu úsilí, aby to fungovalo. Tvoříme programy, kde mají prostor filmy společně reflektovat, diskutovat a kultivovat vlastní názory. Diváci, kteří jsou součástí poroty, zároveň procházejí intenzivním vzdělávacím i zábavným programem. Vedle toho chystáme projekce, kde se bude hlasovat v reálném čase a publikum bude reflektovat jednotlivé filmy spolu s porotou.

Program festivalu působí velmi odvážně a hravě – od filmových procházek po hraní videoher s živou hudbou. Jak vznikaly tyto nápady a jaký druh zážitku chcete návštěvníkům nabídnout?

Ty nápady se tak nějak objevují – hledám inspiraci v zahraničí nebo třeba v sebezpytování, když přemýšlím, co jsem udělal blbě. Z toho například vznikl program Work Hard, Fail Hard. Pak s těmi nápady přijdu mezi kolegy a snažím se je nadchnout – někdy to jde hned, jindy to chvíli trvá. Chceme divákům neustále rozšiřovat vnímání a možnosti interakce. 

U filmové procházky Cinema Walk se třeba mění postupně prostor i plátno – město je živý organismus a každá jeho část se promítá na jinou plochu veřejného prostoru. 

U živého hraní her s živou hudbou, Sounds of Games, zase diváci přecházejí do role hráčů: ovlivňují vlastní zážitek, zážitek ostatních i samotný hudební doprovod. A podobně přemýšlíme i o dalších programech – nejen pro dospělé, ale i pro děti či starší diváky.

Festival oslovuje diváky všech generací – od dětí po seniory. Jak se vám daří vytvářet program, který je přístupný i inspirativní pro tak široké publikum?

Všechny generace spojuje víc, než se zdá. Chceme jim nabídnout něco, co je překvapí, vyvede z komfortní zóny, ale zároveň bude bavit. Filmy pro seniory nejsou filmy o seniorech, ale chytré, zábavné a formálně odvážné snímky, které jsou jim tematicky blízké. A filmy pro mládež zase nemusí být o mládeži – mají být zábavné i náročné zároveň.

Jste známý tím, že se nebojíte „divných“ a neotřelých formátů. V čem podle vás spočívá síla krátkého filmu a proč je právě teď ideální čas mu věnovat samostatný festival?

Nemyslím, že jsem něčím známý, ale díky za to. Krátký film nabízí obrovskou svobodu. Může být odvážný, nemusí se držet běžných distribučních schémat, často jde mimo klišé a dokáže oslovit všechny skupiny diváků. V devadesáti minutách krátkých filmů můžete zažít neskutečnou pestrost – sílu, ojedinělost i rozmanitost, kterou jinde nenajdete.