Rychlé prachy, výhodné investice a podvodník, kterému stejně fandíš. Národní divadlo uvede ve Stavovském divadle světové premiéry komedie Tulipánová horečka od Pavla Drábka a Joshe Overtona. Premiéry jsou 12. a 13. listopadu, šejdíře Jerolima hraje Šimon Krupa.
Jsme v Amsterdamu roku 1637, kde se kšeftuje s tulipánovými cibulkami. Hra je současnou adaptací komedie Španělský Brabanďan od Gerbranda Bredera, Shakespearova současníka. Vychází ze skutečné události, první finanční bubliny, a ukazuje, že „letadlový byznys“ tu byl vždycky. Najdeš v ní rychlé prachy, zpeněžování vztahů, davové šílenství, politické pletichy i furiantství osobností veřejného života.
Prokouknou ostatní cynismus šejdíře Jerolima dřív, než bude pozdě? To sotva.
Žádný archiv. „Naše komedie ovšem není hra historická - dopouštíme se velké nadsázky, postavy mluví dnešním jazykem, některé i odkazují na naše současné vymoženosti a reality,“ říká spoluautor Pavel Drábek.
Vedle Šimona Krupy hrají Zdeněk Piškula, Jan Bidlas, Radúz Mácha, Vladislav Beneš, Berenika Anna Mikeschová, Martina Preissová, Jindřiška Dudziaková, Tereza Jarčevská a jako hosté Hubert Ludwig a Tomáš Havlínek. Mezi občany Amsterdamu jsou i studentky a studenti DAMU. Hru přeložil a režíroval Tomáš Loužný.
Režisér doufá v pořádné tempo. „Jako režisér doufám, a dělám pro to s herečkami a herci maximum, že to bude inscenace svižná a příval vtipů, absurdit a situačních zvratů bude tak šílený, že divákům jejich část dojde až na cestě domů a že je přes smích i zamrazí, jelikož pod vším tím humorem se neskrývá nic příjemného.“
Dramaturgyně Ilona Smejkalová vidí ve hře „de facto i fungování kryptoměn“. Při zkouškách se skoro třetina týmu svěřila s vlastní zkušeností s podvodem. Téměř všichni znali někoho, kdo přišel o všechny úspory. Proč tomu pořád dokola věříme?
Protože, jak říká jedna z postav, „bejt naživu leze strašně do peněz“.
Jestli jsi někdy fandilx záporákovi, budeš vědět, o čem mluví Šimon Krupa: „Na prvních zkouškách jsme narazili na to, že to je vlastně Pikaro, hrdina, který je tak trochu darebák a zároveň mu trochu fandíme. Možná bychom si v nějaký moment mohli uvědomit: ‚Panebože, komu to fandím? Vždyť to je regulérní gauner.‘“
