KVIFF v duhovém hávu: queer filmové tipy z Varů

Queer tematika se letos neobjevovala pouze ve filmech, které by svou pozornost soustředily výhradně na otázky identity nebo coming outu. Právě naopak. Uvedené snímky ukazují queer postavy jako přirozenou součást různorodých příběhů, které vyprávějí především o lásce, dospívání, ztrátě, touze nebo hledání vlastního místa ve světě.

Snímek uvedený v hlavní soutěži festivalu v Cannes a na letošním KVIFF v sekci Horizonty vypráví příběh herce Jimmyho (Rami Malek), který se po návratu z nemocnice snaží znovu najít své místo na divadelních prknech a navzdory zdravotním komplikacím prožít každý okamžik naplno.

Přestože je děj zasazen do 80. let, tedy do období poznamenaného epidemií AIDS, přistupuje k tomuto tématu z méně tradiční perspektivy. Místo aby kladl důraz na samotnou nemoc nebo zobrazoval bolest a ztráty, které queer komunita prožívala, soustředí se především na lásku, blízkost a radost z každodenních okamžiků. Melancholii, jež je s tímto obdobím neodmyslitelně spojená, se tvůrci zcela nevyhýbají, zároveň ale převracejí zažité vyprávění o krizi AIDS a nabízejí pohled, který nestaví do popředí utrpení, ale lidskost, vzájemnou podporu a chuť žít.

Po loňské Princezně Kosmolesbě přišel do Varů další animovaný film, který dokazuje, že animace rozhodně není jen doménou dětského publika. Jim Queen je bláznivá queer jízda, ve které se hlavní hrdina vydává najít lék proti nemoci, který obrací všechny gaye na heterosexuály. Na této bizarní cestě není místo pro žádná tabu a film si bere na paškál všechny stereotypy i společenské předsudky. 

V příběhu Podivné řeky sledujeme chlapce Dídaca v období, kdy začíná objevovat sám sebe, svou sexualitu i první touhy. Film se vyznačuje pomalým tempem a přirozenými dialogy, kterých je jen poskromnu. Právě tiché momenty však nesou nejsilnější emoce a beze slov dokážou zachytit nejistotu, zvědavost i proměnu, které dospívání přináší.

Snímek přitom nestaví do popředí queer tematiku jako hlavní dramatický konflikt. Dídacova sexualita je přirozenou součástí jeho dospívání, nikoli něčím, co by film zdůrazňoval nebo problematizoval. Místo coming outového dramatu tak nabízí citlivou výpověď o hledání vlastní identity, prvních citech a křehkosti dospívání.

Protagonista Údolí úsměvů Sergio přijíždí po tragické události do vesničky Remis, jejíž obyvatelé působí jako nejšťastnější lidé na světě. Za touto skutečností se však skrývá strašidelná pravda. Zdrojem jejich zdánlivého štěstí je dospívající Matteo, který disponuje schopností vstřebávat bolest druhých. Z jejich utrpení je sice vysvobozuje, sám se ale stává jeho vězněm. Pro obyvatele vesnice je téměř modlou, na níž se stávají závislými, zatímco on nese tíhu jejich emocí a zároveň prožívá vlastní dospívání, první lásku i touhu po svobodě. Jak dlouho může jeden člověk unášet bolest všech ostatních, než se pod její vahou sám zhroutí?

Film není primárně queer snímkem a jeho ústředním tématem je smutek, trauma a vyrovnávání se se ztrátou. Prostřednictvím Mattea, který se zamiluje do jiného chlapce, však otevírá také motiv jinakosti, prvních citů a hledání vlastní identity. Přesto se tento film zcela nevyhne dlouhodobě zakořeněnému motivu queer postavy, jejíž příběh je úzce spojen s utrpením a obětí.

Pro milovníky komediálních hororů a krvavých slasherů je tu Queer Palmou v Cannes oceněný snímek Sex a smrt v kempu Miasma. Mladá režisérka se rozhodne oživit slavnou hororovou sérii s ikonickým vrahem přezdívaným Little Death, a proto se vydává do kempu, kde vznikaly původní filmy. Na místě se seznámí s herečkou, která se ve starých snímcích proslavila jako jejich hlavní hrdinka, a mezi oběma ženami postupně vzniká blízký vztah.

Čím více se ale protagonistka noří do tajů původního příběhu, boří se hranice mezi filmovou fikcí a realitou. Z původně zdánlivě přímočarého slasheru se stává hravý metahoror, který si neustále pohrává s diváckým očekáváním a až do samotného finále si nebudete jistí, co je ještě součástí filmu a co skutečnost. Výsledkem je divoká žánrová jízda plná černého humoru, absurdních nápadů, tryskání krve i lásky k hororovým klasikám.

Nový film Šimona Holého, který se na KVIFF představil v hlavní soutěži, je něžný „feel-good“ film. Sleduje příběh matky Zdeny (Pavla Tomicová) a jejího syna Lukáše (Jan Cina), který žije ve Francii, ale vrací se domů, aby se rozloučil s umírající babičkou. Ta v nemocnici vysloví své poslední přání: vidět ještě jednou Helenu Vondráčkovou.

Snímek citlivě vykresluje hluboký vztah mezi matkou a synem, který díky autentickému a naprosto přirozenému herectví působí opravdově. Příběh se obešel bez velkých gest a plyne s lehkostí, otevírá prostor také drag scéně a nabízí neotřelý, laskavý pohled na život na české vesnici. Rozhodně nejde o žádné těžké drama. Naopak vás tento film pohladí po duši spoustou velmi milých a úsměvných momentů.

Bonusovým tipem na závěr je minisérie České televize Filter, který citlivě zachycuje období dospívání, hledání vlastní identity a proměny, které přináší přechod na střední školu. Nevyhýbá se ani náročnějším tématům, jako jsou pohlavně přenosné nemoci, první vztahy nebo psychické problémy. Velkou předností seriálu je právě jeho citlivý a realistický přístup k otázkám duševního zdraví i dospívání. Výraznou pozornost si zaslouží také představitel hlavní role Antonio Šoposki, jehož výkon působivě zachycuje nejistotu i křehkost dospívajícího člověka.

Letošní program karlovarského festivalu tak ukázal, jak široké možnosti současné queer vyprávění nabízí. Filmy stále častěji představují queer postavy jako přirozenou součást příběhu, a právě tato samozřejmost je velmi důležitým krokem v současné kinematografii.