Lilly Gombos BOND v Příbrami: Posthumanistické metamorfózy těla

Lilla Gombos (* 1999) je výraznou představitelkou současného slovenského malířství a multidisciplinární tvorby. V současnosti dokončuje magisterské studium na Vysoké škole výtvarných umění (VŠVU) v Bratislavě, kde pracuje pod vedením Rastislava Sedlačíka a Mateje Fabiana v ateliéru 3EAM. Její tvorba zahrnuje média malby, objektu, kresby a site‑specific instalace. Často reflektuje myšlenky posthumanismu, mezidruhové symbiózy, alienace a konceptu „weird“ estetiky.

Téma výstavy: tělesnost a transformace

Výstava BOND se zaměřuje na tělesnost, transformaci a přechodové formy života. Gombos často pracuje s motivy, které se pohybují na hraně narativu a fyzické destrukce, inspirovanými subžánrem „body hororu”. Tento přístup, populární zejména v kinematografii Davida Cronenberga, se zaměřuje na viscerální transformace, degeneraci a destrukci fyzického těla. Tyto procesy jsou spojovány s narušením běžných představ o tělesné integritě a identitě, což vytváří prostor pro existenci neobvyklých, často groteskních forem života, které vyvolávají pocit odcizení a nejistoty.

Prenatální alegorie

Zobrazení světa a procesů v těle matky nese vyjádření hlubších významů týkajících se existence, vývoje a přechodu z jednoho stavu do druhého. Embryo či plod se zde stávají symboly pro nový začátek, nevědomost nebo jiné existenciální motivy, které rezonují s posthumanistickými tématy rozkladu tělesnosti a metamorfózy bytí. Lilla Gombos pracuje s vnitřním prostorem postav a v prenatálních alegoriích zobrazuje podivnou a temnou vztahovost. Embrya si vymezují vlastní teritorium a pomocí chapadel, vystupujících z reliéfu obrazů, definují své suverénní území živoucích zárodků. Tato chapadla jsou fyzickým vyjádřením vztahovosti, hledáním hranic a touhy po existenci mimo omezení jednoho těla.

Posthumanistické reflexe

Ve své práci se tak Gombos zaměřuje na fyzickou a symbolickou transformaci, která překračuje hranice lidského těla a identity. Tento přístup reflektuje širší otázky lidské existence, evoluce a ekologických krizí, které definují současnou éru antropocénu. V souladu s posthumanistickou filozofií, která odmítá tradiční humanistické představy o člověku jako výlučném středu světa, zkoumá Gombos vztahy mezi druhy, hybridní identity a otázky mezidruhové symbiózy.

Výstava jako filozofický zážitek

V tomto kontextu lze tvorbu Lilly Gombos chápat jako snahu o překonání antropocentrického pohledu na svět, kde se tělesné hranice stávají propustnými a život se stává fluidním, neustále se transformujícím fenoménem. V tomto ohledu je její tvorba také výrazně ovlivněna biologií a vědeckým pohledem na život, kde je tělo chápáno nejen jako fyzická entita, ale také jako proces – neustále se měnící, adaptující a reagující na své okolí. Toto pojetí tělesnosti je blízké myšlenkám filozofa Maurice Merleau‑Pontyho, který zdůrazňoval tělesnost jako základní aspekt lidského vnímání a zkušenosti.