Co dělat, když zdánlivě nemůžeme dělat nic? Na tuhle otázku hledá odpověď třináct mladých tvůrců ve věku 15 až 18 let v inscenaci Moc bezmocných. Vznikla na motivy slavné eseje Václava Havla k jeho nedožitým 90. narozeninám a premiéry byly vyprodané.
Václav Havel si v 70. letech minulého století, pevně svírán totalitními kleštěmi, položil v eseji Moc bezmocných otázku, zda se s bezmocí dá vyrovnat jen smířením s vnějšími okolnostmi a vnitřní rezignací. Dnes podobnou úvahu otevírá generace Z. Jak na prahu dospělosti, bez faktické společenské moci a vlivu, najít své místo ve světě? A mají „děti“ vůbec právo na důrazný veřejný výkřik, nebo by se měly vrátit do lavic a nechat dospělé, ať řídí svět?
České premiéry proběhly 18. a 19. září 2026 v Pražské křižovatce, kostele sv. Anny. Reprízy 17. a 18. listopadu 2026 i 7. a 8. ledna 2027 jsou už vyprodané. Šanci máte opět v březnu - prodej na tyto termíny zatím nebyl zahájen. Slovenské premiéry budou 8. a 9. října 2026 ve Studiu Nové budovy SND v Bratislavě, kde se inscenace jmenuje D.E.M.O. – Moc bezmocných.
Představení trvá zhruba hodinu a půl bez přestávky a hraje se česky a slovensky. Po každém představení následuje setkání s tvůrci. Do sálu se vchází přes vrátnici Anenského areálu (Anenské náměstí 211/2). Jde o koprodukci Činohry ND, Činohry SND a ND Young, spolufinancovanou z grantu Erasmus+ a podpořenou grantem European Theatre Convention (ETC).
Režii má Adéla Laštovková Stodolová, dramaturgii Róbert Štefančík a Darina Abrahámová. Hrají Ema Kůrová, Tomáš Kulla, Marek Skoupil, Dominik Fukala, Anna Vaisová, Linda Šebőková, Peter Grendár, Dorotea Šoltésová, Sara-Joye McCauley, Katarína Bašková, Michal Juraj Vrábeľ, Richard Gašparovič a Filip Valt. Ze záznamu zazní hlas Davida Prachaře.
Pro režisérku Adélu Laštovkovou Stodolovou nebyla Havlova esej textem k převedení na jeviště, ale vzdáleným výchozím bodem. Třináct účastníků několik měsíců skládalo hudbu, psalo texty a básně, pracovalo se scénografií, kostýmem, pohybem, obrazem i vlastním tělem. Objevila se témata domova, vztahu Čechů a Slováků, otázka, zda ze své země odejít, nebo v ní zůstat, i touha něco změnit.
„A jsem ráda, že výsledkem není generační manifest ani vážná úvaha o stavu společnosti. Je v něm humor, absurdita, lehkost i určitá melancholie. Mám ráda divadlo, u kterého se člověk směje se smutným srdcem. Pokud se nám podařilo vytvořit právě takové, je to pro mě asi nejlepší možný výsledek.“
Nápad postavit inscenaci na Moci bezmocných přišel od Lukáše Trpišovského, jednoho z uměleckých ředitelů Činohry ND. Dramaturg Róbert Štefančík popisuje, že mladí tvůrci, vybraní ve veřejném konkurzu, opakovaně viděli podobnost mezi sebou a „bezmocnými disidenty“ z Havlova textu. Jako neplnoletí totiž nemají všechna občanská práva: nemohou volit, ucházet se o veřejný úřad ani vstoupit do armády. Podle něj je motorem veškerého společensky prospěšného jednání obyčejný zápal a odhodlání, i když konkrétní návrh, jak změny dosáhnout, zatím chybí.
