Martin Freeman a Jack Lowden v Pátém kroku: napínavá i zábavná novinka o mužích a studu

Osamělost, hanba a humor

„S alkoholem jsem nikdy neměl problém. Jen jsem ho konzumoval příliš, ale jakmile jsem přestal, bylo to překvapivě snadné – zejména ve srovnání s tím, jak jsem se choval, když jsem pil,“ vyprávěl dramatik David Ireland v rozhovoru pro magazín 1883, jak ve svých třiadvaceti letech skoncoval s pitím (především) whisky. Abstinence mu ale odhalila jiné potíže. „Nevěděl jsem, jak mám střízlivý mluvit s ženami. Tenhle problém má i mladý hrdina Pátého kroku. Neví, jak se stýkat s lidmi, jak vést konverzaci. Mně trvalo roky, než jsem na to přišel, a dlouho jsem byl velmi osamělý. Má hra je proto o osamělosti a zoufalství. Ale z toho všeho může vzejít i humor,“ popsal Ireland pro deník Guardian. 

Představitel onoho mladíka Jack Lowden, který hrál postavu Luky už při premiérovém uvedení hry na festivalu v Edinburghu, souhlasí, že o pití novinka NT Live vlastně není. „Zapomeňte na alkohol – tato hra je o studu a hanbě a o tom, jak se s ním vypořádáváme. Řekl bych, že když se ocitnete na setkání Anonymních alkoholiků a jste na dně, z vaší pusy může vypadnout jakákoliv věta. To samo o sobě vede k tomu, že je Pátý krok hodně vtipný,“ láká skotský herec.

Svěřování mezi muži

„Je mi už skoro padesát, takže mi přišlo zajímavé napsat hru o rozhovoru mezi starším a mladším mužem. Bylo to jako psát rozhovor sám se sebou,“ uvádí David Ireland v magazínu 1883 s tím, že hru vnímá jako vlastní zpověď. Do Anonymních alkoholiků sám tři roky docházel, a i když prý zjistil, že mu úplně nevyhovují, setkal se tam i s jejich dvanácti krokovým programem. Ví tedy, že jeho první čtyři kroky může člověk zvládnout sám, na ten pátý ale už potřebuje někoho dalšího. A to může být problém. „Stále mi to nepřijde lehké a když jsem byl mladý, bylo to pro mě ještě horší – důvěřovat lidem, být emocionálně intimní, zejména s jiným mužem. To pro mě bylo v tom věku nepředstavitelné. Emocionální intimitu se ženou jsem ještě zvládl – ale s mužem? Nemohl bych sedět naproti jinému muži a vyprávět mu o všech svých chybách,“ svěřuje se Ireland.

I toto téma se tak objevuje v jeho hře. Luka zoufale hledá přítelkyni – myslí si, že žena by mu mohla pomoct projít všemi kroky programu. Ale James to nepovažuje za dobrý nápad. „Myslím, že tato hra je plná naděje a vykoupení – mnohem více než mnoho mých předchozích děl, která jsou poměrně nihilistická. Je temná, jako všechny mé hry, ale doufám, že v ní je i trochu světla,“ říká rodák z Belfastu, který dosud psal dramata o severoirských Nepokojích.