Někdy stačí, aby do našeho života vstoupil někdo, koho jsme vůbec nečekali, a běžné dny se obrátí o stoosmdesát stupňů. Třeba zrovna u automatu s arkádovými hrami. Přesně takové setkání zažije padesátnice Olga, která se rozhodne podnajmout pokoj ve svém bytě v Mexico City. Novinka režiséra Fernanda Eimbckeho Mouchy je okouzlující komediální drama, které si podmanilo diváky na Berlinale, kde měl film světovou premiéru v Hlavní soutěži.
Snímek už dnes 10. června symbolicky uzavře letošní ročník přehlídky Tady Vary a poté se představí i na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Do široké české distribuce vstoupí 16. července. Pro Aerofilms jde navíc o srdcovku: distribuční společnost se Mouchami symbolicky vrací ke svým počátkům. Eimbckeho oceňovaný debut Kachní sezóna totiž před lety uvedla jako jeden ze svých vůbec prvních titulů.
Eimbcke se ve svých filmech dlouhodobě soustředí na obyčejné lidi a nenápadné okamžiky a Mouchy nejsou výjimkou. Impulsem se stal nápis „K PRONÁJMU“, který režisér zahlédl v jednom z bytů rozsáhlého brutalistního obytného komplexu. „Můj první film se také odehrával v podobném bytovém bloku. Tato místa mě fascinují, protože představují něco, co nám často chybí: komunitu,“ vysvětluje. Roli sehrály i osobní zkušenosti: „Velmi mě inspirovaly budovy postavené ve východním Berlíně, ty obrovské bloky domů.“ Světová premiéra právě na Berlinale tak byla dozajista symbolická.
Arkádové hry se proplétají vícero Eimbckeho filmy, pracoval s nimi už v Kachní sezóně. Za gamera by se ale podle vlastních slov neoznačil. „Nevyrůstal jsem hraním videoher, ale určitým způsobem mě fascinují,“ říká. Při psaní scénáře se hra proplétala příběhem víc a víc, až se stala jeho vyvrcholením. „Všichni ze štábu jsme se nakonec stali Cosmic Defenders,“ dodává s úsměvem.
Samotný název filmu je odvozen od pop-music. „Jsem velký fanoušek Shakiry, zvlášť jejích prvních dvou alb, a na jednom z nich je píseň Moscas en la casa, což byl vlastně celý původní název první verze scénáře,“ říká Eimbcke. Moucha se postupně stala ústřední metaforou celého příběhu. „Film i ta píseň pojednávají o podobných tématech, o nevítaných hostech, o někom, koho se chcete zbavit, ale nakonec si na jeho přítomnost musíte zvyknout,“ vysvětluje filmař.
Stejně jako neodbytný hmyz přicházejí do života hrdinů lidé, které si nevybrali, a právě ti nakonec promění jejich pohled na svět. Eimbcke tak znovu potvrzuje, že umí s odzbrojující lehkostí vyprávět o tom nejpodstatnějším: samotě, blízkosti a schopnosti otevřít se druhým.
