The Black Rider, kterého od konce listopadu loňského roku uvádí Městská divadla pražská v Divadle Komedie, stejně jako Queer charakterizuje tu zmatečné, tu příjemně korespondující prolínání se Burroughsových uměleckých vizí s vyprávěním o vlastním životě. Ostatně, co jiného čekat od autora, který byl v nepřítomnosti odsouzen za vraždu své manželky Joanne poté, co ji snad omylem zastřelil, když společně v opilosti zkoušeli scénku z opery Vilém Tell.
O opeře, beat generation a The Black Rider v Komedii
William S. Burroughs, jeden z hlavních členů americké generace uměleckých beatniků, zůstával dlouhou dobu ve stínu svých mladších kolegů Jacka Kerouacka a Allena Ginsberga. Několik měsíců poté, co v distribuci Aerofilms do českých kin vstoupila adaptace jeho románu Queer režírovaná oscarovým Lucou Guadagninem, nicméně přišla první česká inscenace muzikálu, k němuž napsal libreto.
William S. Burroughs, jeden z hlavních členů americké generace uměleckých beatniků, zůstával dlouhou dobu ve stínu svých mladších kolegů Jacka Kerouacka a Allena Ginsberga. Několik měsíců poté, co v distribuci Aerofilms do českých kin vstoupila adaptace jeho románu Queer režírovaná oscarovým Lucou Guadagninem, nicméně přišla první česká inscenace muzikálu, k němuž napsal libreto.
Burroghs tvrdil, že manželčina smrt byla klíčová pro jeho psaní, protože ho vystavila obavě, že bude posednut zlou entitou, kterou nazýval „Ošklivý duch“. Tajemná škodolibě zlověstná bytost je také hybatelem děje muzikálu The Black Rider propojujícím klasickou operu Čarostřelec s moderním příběhem spisovatele, který zastřelil vlastní ženu a pak o tom psal tak experimentálně, až se snad sám ztratil v šedé zóně mezi autorskou licencí a alibismem. Burrougsově libretu, které v devadesátých letech do podoby muzikálu doplnila hudba Toma Waitse a režijní vize Roberta Wilsona dominuje postava ďábla, a to umí její historické české uvedení podpořit.
Daniela Špinar si roli tajemného cizince užívá. Její ďábel ve faustovském příběhu nabídne pomoc úředníku Wilhelmovi, který se zamiloval do Katynky, jejíž otec ji odmítá dát jinému než excelentnímu střelci. Od úvodní písně si krade každou scénu, ve které se objeví, a je to tak správně, protože publiku nezbyde než se k ní přidat. The Black Rider je, stejně jako většina tvorby beatniků, především o pocitech.
Není nutné a snad ani nutně možné, aby divák ihned pochopil, co přesně že se na jevišti děje, kdo je kdo, co je realita, kdo koho zastřelil a proč se neurčený historický časoprostor střídá s Mexikem 50. let. Nesleduje Goethem inspirovanou operu ani didaktický true-crime, ale psychedelicky zábavnou muzikálovou bajku, kde se mluví podle českého překladu Jitky Jílkové a Michala Zahálky a zpívá anglicky dle originálu a scény se proměňují pomocí otáčejících se kulis.
Výtečné Daniele Špinar v rolích ústřední dvojice Wilhelma a Katynky, respektive Burroughse a Joanne, zdatně sekundují Tomáš Dalecký a Renáta Matějíčková a vynikající Radek Melša v roli Katynčina nápadníka a Wilhelmova soka Roberta. Herecké obsazení, nepředimenzovaná leč nápaditá scéna a svižné tempo jsou hlavními devízami inscenace, kterou režírovala Veronika Kos Loulová. Ta je po velmi povedené adaptaci Lazara Davida Bowieho a Endy Walshe dalším důkazem, že experimentální muzikály Komedii i souboru MDP sluší. Zároveň si snad nejen fanoušci beatnické literatury potvrdí, že díla Burroughse a jeho souputníků přes všechnu svou avantgardní nahodilost neodrazují, ale naopak lákají na další přečtení či zhlédnutí.
Napsala: Bety Olšovská
