Novinka francouzského režiséra Anthonyho Marciana Americký sen, kterou od začátku srpna promítají v distribuci Foxx Media Group tuzemská kina, ukazuje, že takovým počinům dokáže divák odpustit mnohé a dokonce rád. V žánru životopisných feel-good snímků se totiž filmové mínusy mění na plusy.
O tom, jak si dva Francouzi vysnili americký sen nejen pro fanoušky basketbalu
Filmy natočené „podle skutečných událostí“ mají ve srovnání se zástupci odlišných žánrů jednu prostou, leč stěžejní, výhodu. Zejména z ní mohou těžit ty snímky, jejichž tvůrci se rozhodnou převést na plátno příběhy nepravděpodobného úspěchu.
Filmy natočené „podle skutečných událostí“ mají ve srovnání se zástupci odlišných žánrů jednu prostou, leč stěžejní, výhodu. Zejména z ní mohou těžit ty snímky, jejichž tvůrci se rozhodnou převést na plátno příběhy nepravděpodobného úspěchu.
Jérémy pracuje ve videopůjčovně a Bouna uklízí na letišti Orly. Oba kdysi basketbal hráli na různých úrovních francouzské ligy. Oba sní o tom, že se stanou agenty v NBA. Ani jeden nemá v oboru pověst, kontakty ani zkušenosti. Ani jeden nemá peníze a anglicky nedají dohromady pořádně ani jedinou větu. Jenže jejich společný sen je tak velký, že se nedá snít jinde než v Americe. Tak se zadluží, kde můžou, pořídí si miniaturní kancelář, začnou se učit jazyk a hledat nejen po celé Francii hráče, kteří by uspěli v nejslavnější lize světa.
Bylo by to neuvěřitelné, kdyby to nebyla pravda. Bylo by to předvídatelné, kdyby diváka netěšilo, že snad ještě před vstupem do kina odtuší, k jakému závěru příběh spěje. Bylo by to zdlouhavé, kdyby ho nechlácholilo, že k tušenému dobrému konci vede série repetitivních neúspěchů a překážek.
Anthony Marciano si vybral námět se skvělým potenciálem a v rámci možností produkce s ním naložil nejlépe jak mohl. „Americké“ scény z NBA draftů natočil v Kanadě. Košíková se ve filmu spíše než ve vyprodaných arénách hraje v poloprázdných tělocvičnách a na osiřelých venkovních hřištích. Místo frenetických sekvencí hry basketbalových hvězd nechává režisér hrát především Jérémyho a Bounu. Pro představitele ústřední dvojice, Raphaëla Quenarda a Jeana-Pascala Zadiho, se jedná o šestou spolupráci a jejich vzájemná chemie je jednou z hlavních předností snímku od producentů Nedotknutelných, feel-good klasiky evropského filmu.
Americký sen, který Jéremy a Bouna sní především v nultých letech 21. století, by minimálně v soundtracku mohl víc těžit z nostalgie a dobové estetiky. Mohl by se odehrávat čistě chronologicky a jeho stopáž by mohla být kratší. Mohl by být spoustu věcí, ale nemusí. Stačí, že je kvalitně natočeným a výtečně obsazeným filmem o příběhu, kterým by byla vyložená škoda se neinspirovat. Takovým, který ocení jak fanoušci basketbalu, tak diváci, které potěší, když se jim podaří správně odhadnout identitu jediného z talentovaných svěřenců Jérémyho a Bouny, a to až v samotném závěru. Anthony Marciano napsal a natočil snímek, který dle žánrové příslušnosti mění klišé v momenty zadostiučinění, které v publiku ocení nejen všichni životní optimisté a snílci.
Napsala: Bety Olšovská
