Optimalizuj se až za hrob: Biopersistence v Galerii UM

Proč zrovna teď?

Kurátorky Agáta Hošnová a Karolína Voleská ve svém projektu reflektují aktuální vymizení konečnosti z povědomí společnosti a snahy o její ovládnutí. Nejde jen o vývoj medicíny a farmaceutického průmyslu, který se odráží v posunu průměrného věku a kvalitě dožití, ale především o trendy hýbající společností a jejími hodnotami. Na smrt se začíná pohlížet spíše jako na technický problém než jako na součást života a nevyhnutelný osud. S tím se otevírají nová etická dilemata. Výstava Biopersistence odhaluje, jak se mění představy o těle, vědomí a konečnosti v době, kdy se život stává investičním projektem, který prohlubuje otázky, kdo na něj má právo.

Co říkají kurátorky?

„Skrze tento výstavní projekt jsme se snažily citlivě uchopit a reflektovat skutečnost, že konečnost je jedním z mála pojítek napříč všemi živými organismy. Cílem Biopersistence ale nebylo šokovat choulostivým tématem, ale nahlédnout na široké způsoby, jakými je smrt reflektována v současném vizuálním umění. Pracovaly jsme tak spíše s nenápadnými náznaky, které si se smrtí můžeme spojovat – medicínskou estetikou, alternativní spiritualitou, přírodními koloběhy nebo vizualitou pamětních desek," komentují výstavu kurátorky Agáta Hošnová a Karolína Voleská, absolventky Teorie a dějin moderního a současného umění UMPRUM.

Kdo vystavuje a co uvidíte?

Tyto myšlenky se zhmotňují v dílech sedmi vybraných umělkyň. Byť každá se vyjadřuje prostřednictvím jiného média či se zaměřuje na odlišné otázky, jejich díla společně přináší komplexní výpověď. Na tělo odkázané k neúnavné produktivitě a kontrolované naddimenzovaným nástrojem biomoci upozorňuje socha absolventky Ateliéru volného umění IV UMPRUM Marie Holé. Série děl absolventky AVU Kristiny Láníkové poukazují na dostupnost péče určované sociálními a ekonomickými podmínkami. Na léčbu reaguje také objekt absolventky Ateliéru volného umění III Natálie Sýkorové, která v něm spojuje technicistní sterilitu s léčitelstvím a spiritualitou. 

Velkoformátové malby maďarsko-německé umělkyně žijící v Lipsku Galamb Thorday otvírají polemiku nad tendencemi aproprovat tradiční vědění a spirituální zkušenost komerčním trhem. Uskupení kovových masožravých rostlin rumunské umělkyně žijící v Athénách Nony Inescu upozorňuje na iluzi, že máme biologické procesy pod kontrolou. Studentka Ateliéru volného umění I Bianka Barniaková se prostřednictvím mramorových objektů připomínajících náhrobní kameny zabývá truchlením a vzpomínkami. Memento mori a estetika dob dávno minulých prostupuje černobílými analogovými fotografiemi Terezy Zelenkové, která studovala a žije v Londýně.

Poslání výstavy a samotná díla podtrhuje instalace studujících Ateliéru architektury II UMPRUM Adama Rýznara a Sofie Gjuričové. Expozici ohraničují poloprostupnou a prosvítající stěnou z tylové látky starorůžové barvy navozující pocit iluzorního bezpečí.