ORESTEIA: antická tragédie v současném světě s prvky detektivního thrilleru

O čem to je?

V centru příběhu stojí slavný rod Átreovců – Agamemnón, jeho žena Klytaimnéstra a jejich děti Ifigénie, Élektra a Orestés. Rodinné tragédie, osobní i společenské otázky, pomsta a spravedlnost se splétají do napínavého thrilleru. Icke však přináší nový pohled: odstraňuje antické bohy a přenáší zodpovědnost za činy na lidská ramena. Přidává i nové prvky, jako psychiatrická sezení Oresta, která rekonstruují dramatickou historii rodiny.

Velkolepé obsazení a kreativní tým

Režie se ujal Marián Amsler, který se zaměřil na propojení antiky s aktuálními otázkami dnešní společnosti. V hlavních rolích zazáří Zuzana Stivínová jako Klytaimnéstra, David Matásek jako Agamemnón a Zdeněk Piškula v roli Oresta. Dále hrají: Jindřiška Dudziaková, Berenika Anna Mikeschová, Gabriela Mikulková j. h., Marek Daniel, Veronika Janků j. h., Jan Bidlas a Pavel Neškudla. Scénu navrhl Petr Vítek, hudbu vytvořil Ivan Acher.

Zatímco vy zkoušíte Oresteiu, vaši kolegové chystají inscenaci Privatizace. Oba tyhle tituly mají silný politický kontext. Myslíte, že divadlo má moc něco měnit, že má nějaký politický vliv? 

Tuhle úlohu divadla bych nepřeceňoval, ale myslím si, že v každé dobré hře politikum je.
A není podle mě naše povinnost hlásat tu „správnou“ myšlenku, ale nastolit nějaké otázky: jestli jdeme správnou cestou, jaká míra povrchnosti je ještě únosná, jestli se má tolerovat darebáctví... Oresteia se velmi výrazně ptá, jaká je role člověka v současné společnosti. Do jaké míry se můžeme tvářit, že jsme vláčeni rozbouřenýma vodama, a do jaké míry ty rozbouřené vody vytváříme.

Oresteia nebude uvedena jako Aischylovo antické drama, ale inscenujete současnou adaptaci britského dramatika a režiséra Roberta Ickea…  

Ta aktualizace není hloupá, není to aktualizace za každou cenu. Někdo může namítat, proč to nehrajeme tak, jak to už bylo napsané, ale já si myslím, že s novou dobou přichází nové otázky a že obecně platné otázky můžeme pokládat v novém kontextu. Nedaleko od nás je válka, takže pochybnosti o smyslu válčení, o smyslu oběti jsou naprosto legitimní. 

A v jaké době se tahle nová Oresteia odehrává? 

Řekl bych, že to je ryzí současnost. Nemluví se tam o žádných raketách s plochou dráhou letu a podobných věcech, ale přesto je jasné, o co jde: „Musíme vyplout, někam doplout a zničit nepřítele, protože zastává jiný postoj.“ Nejde o žádnou krásnou Helenu nebo co, jen o to zničit ty druhé dřív, než zničí oni nás. Takhle je dnešní doba nastavená, abysme si ospravedlnili svoje kroky, mluvíme přesně takhle – zabít, nebo být zabit. Jako kdyby si lidé nechtěli klást složitější otázky a nechtěli se zabývat širším kontextem.

To všechno je v dnešní době zesílené lupou sociálních sítí, medializací všeho, každého blábolu anebo každé dobré myšlenky. Může se stát, že ty dobré myšlenky v přehršli informací zaniknou. Říct dnes „četl jsem v novinách“, „slyšel jsem v rozhlase“, „viděl jsem v televizi“ už vůbec nic neznamená. Žijeme v době totální hybridní války, každou informaci je možné převrátit naruby. A všechno tohle odráží Oresteia. V tomhle je Ickeova hra hrozně cenná.

(Úryvek pochází z rozhovoru pro magazín Národního divadla Foyer a celý je k dispozici zde.)