Otcovství, rap i zločiny: Vendelín Urban ve Zločinu na dobré cestě

V detektivním seriálu Zločin na dobré cestě hraješ syna soukromého detektiva Staňa Wolfa. Naskočil ti během čtení scénáře nějaký předobraz nezodpovědného rapera Jirky?

Ano, určitě mi během scénáře naskočily momenty, které by se mohly zdát jako dobré předobrazy, s žádným jsem ale nepracoval pevně. Jsou to pro mě možná jen takové střípky, které do postavy postupně plním. Vlastně jsem nepřemýšlel o Jirkovi jako o nezodpovědném raperovi, jako spíš o dospělém klukovi dnešní doby, který řeší problémy a křivdy kořenící z jeho dětství, které během seriálu vyplouvají na povrch. Ať už se jedná o rozpadlou rodinu a nekomunikaci v ní, snaží se je postava sama vstřebat třeba i přes rapové texty. Kvůli tomu tak možná může na první pohled působit nezodpovědně a lhostejně ke světu, ale řekl bych, že jsou to spíš jeho vnitřní nejistota a nezpracované otázky, na které on sám chce přijít. Je to natolik běžný problém v současné době, že těch předobrazů je spousta.

Věděl jsi hned, jak bys ho chtěl pojmout a co jsi do jeho postavy propašoval ze sebe?

Hned jsem to nevěděl, ale od počátku jsem o postavě hodně mluvil s režisérem Jardou Fuitem a snažili jsme se Jirku postupně najít. Bylo pro mě důležité, abych vyhověl jeho představě o postavě, a tím pak i o celém příběhu. Spolu jsme pak dávali Jirkovi základní rysy, snažili se vystavět jeho příběhový oblouk přes vztahy s dalšími postavami a shodli se, že tomu pomůže i to, když bude vyjadřovat své některé pocity pomocí rapu, ve kterém jeho charakter můžeme více navnímat. Původně se Jirka tomuto žánru neměl věnovat, ale jsem rád, že jsme se s Jardou na něm shodli a vznikl tam díky tomu i lepší mezigenerační kontrast mezi otcem a synem. A ano – protože texty k písním, které uslyšíte v seriálu, jsem společně s dramaturgem Ivo Cicvárkem psal a do seriálu je nazpíval, mohl jsem tak dát postavě i kousek ze sebe.

Jak moc Jirka rozehraje svou roli v jednotlivých případech – bude jeho linka rozvětvenější a dozvíme se o jeho soukromí a komplikovaném vztahu k otci všechno?

Z počátku Jirku spíše pomalu poznáváme a hlavní prostor má jeho otec Staňo. Ale postupně přebírá iniciativu a jsou i díly, ve kterých musí převzít zodpovědnost a začít se chovat dospěle. Nechci moc prozrazovat děj, proč se tak stane, ale jsou tam i případy, ve kterých Jirka zapojí svůj pohled i nadhled a třeba i IT zkušenosti, ve kterých Staňa samozřejmě generačně převyšuje.
Dá se říct, že někdy Jirkova dedukce pomůže případy vyřešit.

Jaký je Staňo otec a jak sis na place rozuměl s jeho představitelem Martinem Pechlátem?

Staňo je otec neúplný, jakoby sám teprve zjišťuje, co otcovství znamená. Ale ani u jeho postavy to není tak jednoznačné, i on má ten záludný pocit viny. Je to ten typ muže, který je v rodině spíše konzervativní, neumí a nechce ukazovat ani emoce ani zranitelnost. Proto vždy ze situací mizí raději do práce, to je prostor, kde je sám za sebe. Je pevný, autoritativní a má rád věci pod kontrolou.

Naopak s reálným Martinem Pechlátem to bylo skvělé a jednoduché. Martin je klidný, byl mojí nepopsatelnou oporou, jak lidsky, tak herecky. Jeho přítomnost mi pomáhala i v situacích, kdy jsem si nebyl jistý. Ani jeden z nás jsme neměli potřebu se stále o něčem bavit a něco sdílet, ten vztah na začátku byl jako kdybychom si opravdu osahávali vztah otec a syn, kdy se oba delší dobu neviděli. O to to bylo silnější a postupně naše pouto vzniklo autenticky. Pomáhala mi ta jeho klidná síla, jeho přirozená autorita. Navíc s Martinem je nesmírná zábava, je to vtipný člověk a mám rád jeho humor.

Jaký je tvůj vztah k detektivkám – máš je rád? Které například?

Rád jsem sahal po detektivních knihách už odmala. Baví mě se nechat napínavou atmosférou pohltit a sledovat propletené příběhy – číst, jak někdo umí brilantně a komplexně popsat charaktery postav a jejich motivaci jako třeba Agatha Christie nebo severské detektivní romány od Jo Nesbøa s Harry Holem v čele. Tohle se mě asi stále drží, co se týče knih. V audiovizi už mám výběr žánrů různorodější, detektivky tam mají však své nepostradatelné místo, zvlášť když se v dnešní době žánry tak nečekaně proplétají a můžeme se dívat na detektivky spojené s fantasy, sci-fi nebo anime.

Zahrál sis už roli v nějakém detektivním filmu či seriálu?

Každý mladý herec v současné době, když má štěstí, začíná tím, že dostane menší epizodní příležitosti v televizních detektivkách a kriminálkách. Zahrál jsem si několik obětí i vrahů, třeba v OKTOPUSu, Pozadí událostí, Kriminálka Anděl, Specialisté, Rapl... Ale mojí první skutečně velkou příležitostí je až Zločin na dobré cestě.

Je pro mě cenné, když si můžu vyzkoušet delší práci na roli a nechat se tou prací pohltit. Když se jedná o epizodní roli, herec nemá možnost ani prostor postavu nijak výrazně ovlivnit. Chci říct, že jsem se díky tomu hodně naučil a jsem si opět o trochu jistější jako herec. Aby v daný moment zaklapla všechna kolečka do celého systému a vzniklo tak něco poctivého, herec musí vědět přesně co dělá a jak jedná. Snaží se vyjít vstříc režisérovi a jeho představě, svojí představě, textu a podobně, a pak taková větší role konečně umožňuje přemýšlet i o technické práci na place, přemýšlet ve více vrstvách a uvědomit si, o čem všem je potřeba vědět, aby se natočil dobrý obraz, aby to celé pro diváky fungovalo. Tak jsem to i bral.

Seriál se natáčel poměrně dlouho, navíc na mnoha lokacích na Moravě. Nedělá ti problémy být kvůli práci delší dobu mimo domov a jako skalnímu pražákovi i mimo hlavní město?

Pro mě byl pobyt v Brně dokonalým zpestřením celého natáčení. Nejenže mám Brno rád, ale taky mi to v určitém smyslu pomohlo i v rámci projektu, uměl jsem se asi lehčeji odpojit od pražského života a povinností spojených s domovem. Pomáhalo mi, že jsem mohl dlouhé cesty využít na učení velkého množství textu. Sám v hotelu na pokoji jsem pracoval na postavě a na těch rapových částech, na které jsem neměl v běžném režimu natáčení čas. Pohlížím na to spíše kladně a našel jsem si v tom vlastně i bonusy.

Nejhorší na tom bylo, že jsem byl odloučen od partnerky, ale i to jsme zvládli a rande v Brně se neomrzí ani po pěti měsících.