Pachová stopa: Dokument, který odhaluje temnou stránku justice

Pes se nikdy nemýlí? Mýtus, který ničí životy

Ve filmech kriminálka zavětří, ukáže na viníka a případ je vyřešen. Ve skutečnosti tento systém dost možná zavřel stovky nevinných. Metoda pachové stopy má kořeny v sovětské tajné policii a východoněmecké STASI, kde byla využívána i k potírání disentu. Přesto v Česku stále existují případy, kdy byla pachová identifikace rozhodujícím faktorem při rozsudku.

Dokument sleduje osudy konkrétních lidí, kteří byli odsouzeni jen na základě toho, že policejní pes označil jejich pach. Například David Šimek, obviněný z položení granátu pod auto státního zástupce – jediným důkazem byla pachová stopa, kterou údajně detekoval pes z rok hnijící slepice. Nebo Miloš Zezula, kterého Ústavní soud po dvou letech osvobodil.

 „Film rozebírá případ Lukáše Dobeše, Martina Balhara, Miloše Zezuly, jehož Ústavní soud po dvou letech osvobodil, bývalého vojáka Davida Šimka, který měl dát státnímu zástupci pod auto granát a soudkyni hodit do zahrady slepici s uříznutou hlavou. Jediným důkazem byla pachová stopa, kterou dokázal pes se svým psovodem vyčmuchat z rok hnijící slepice. Z velké rešerše mnoha případů vyvstala zejména dvojice jednoho konkrétního policejního psovoda, který figuroval v usvědčení tisíců odsouzených a který – spolu se soudním znalcem, který se o jeho práci opíral – zastával názor, že pes se nikdy nemýlí. Jak ale ukázaly výzkumy z etologie během více než stoleté historie, zvíře může mít ještě i silnější důvody dát najevo svá zjištění nežli svůj čich. Jeho láska k pánovi mu dává touhu získat jeho ocenění. Když je k tomu vytvořena systémová příležitost, je založeno na katastrofy lidských životů.  Mýtus nestranného psa je zakořeněný i u široké české veřejnosti, což možná pomohlo tomu, že i důkazně šílené případy našly tak málo zastání...,“ říká režisérka Zuzana Piussi.

Spravedlnost na vodítku?

Ve filmu se objevují i klíčové postavy boje proti justičním omylům – například John Bok a Václav Peričevič ze spolku Šalamoun, kteří se snaží odkrývat pochybné rozsudky. Spolek letos slaví 30 let existence a dlouhodobě hájí práva nespravedlivě odsouzených.

I když se metoda pachové identifikace používá stále méně, ve vězení stále sedí lidé, kteří byli odsouzeni právě na základě práce policejních psů. A otázky přibývají: Jak je možné, že Česko má tak vysokou úspěšnost ve „vyřešených“ vraždách? Proč se neřeší zjevné justiční omyly?