Po úspěšné premiéře: Langmajer a Dvořák v Jak starý je Měsíc táhnou diváky celou sezónu

Dva herečtí bardi na prahu šedesátky

Jiří Langmajer oslaví 3. června šedesátiny, Jiří Dvořák ho bude následovat o necelý rok. Ungelt takovým zkušeným hercům říká "herečtí bardi" - a tato dvě jména tak navazují na tradici největších osobností, které tu stály: Aleny Vránové, Františka Němce či Petra Kostky.

Jak se zrodilo toto herecké duo

Myšlenka zrála několik let. Langmajer během inscenací Skleněný strop, Housle a Cesta k vodopádům vyjádřil přání jít ve stopách svých předchůdců. Po zhlédnutí Pana Halperna a pana Johnsona pak konstatoval, že podobně na sebe „slyší" s Dvořákem.

Emeritní principál Milan Hein vysvětluje: „Věděl jsem, že se Jiřímu Langmajerovi blíží významné životní jubileum. A hned mě napadlo, že by mu při příležitosti jeho šedesátin měl Ungelt nabídnout nějakou velkou hereckou výzvu." Umělecký ředitel Pavel Ondruch doplňuje: „Už to nejsou žádní ‚středňáci', ale zralí herci, kteří vstupují do své mistrovské, chcete-li bardovské, éry. Oba pánové, kteří v minulosti ztvárnili desítky silných mužných rolí, budou na jevišti spolu s největším americkým dramatikem druhé poloviny 20. století snad vůbec poprvé čelit stárnutí a konečnosti života."

O čem hra je?

Dva staří kamarádi, Ames (Langmajer) a Byron (Dvořák), se setkávají na samotě v Kentucky. Popíjejí bourbon, pozorují blížící se zatmění Měsíce a jejich dialog se postupně prolamuje až do nejhlubšího jádra existenciální krize - stáří, ztráty lásek, blížící se smrti. Shepard ale z vážného tématu udělal vtipnou i dojemnou sondu do mužské duše.

Pavel Ondruch to říká přesně: „Je to ta nejchlapštější hra, jakou jsem kdy četl. V originální dramatické formě Shepard zkoumá celoživotní, hluboce intimní - ovšem nesexuální - přátelství dvou mužů. Poselství, že vaše spirituální krize či existenciální samota nikdy nemůže být tak veliká, aby ji neutišilo přátelství, mě znovu a znovu dojímá…"