Posedlost, dvojčata a stín Davida Lynche: Herzog v Benátkách s Rooney + Kate Mara a Orlandem Bloomem

Rooney Mara a Kate Mara si poprvé v kariéře zahrály společně, a rovnou v hlavních rolích — jako sestry Holbrookovy, Jean a Joan. Skutečnou předlohou je případ anglických dvojčat Fredy a Grety Chaplinových, které na začátku 80. let skončily na titulních stranách novin kvůli bizarní a znepokojivé kauze. Sestry žily v naprosté symbióze: oblékaly se stejně a mluvily v dokonalém souzvuku, jako by šlo o jednu osobu rozdělenou do dvou těl.

Do širšího povědomí se dostaly hlavně kvůli soudnímu procesu - obvinily je, že pronásledovaly a obtěžovaly souseda, řidiče kamionu, ke kterému si vypěstovaly hlubokou erotickou posedlost. Ve filmu tuhle postavu, otrhaného Garetha Mulroneyho, hraje Orlando Bloom. Muž na sestry nakonec podal žádost o soudní zákaz přiblížení. Herzoga na materiálu zaujalo o to víc, že obě dvojčata osobně poznal ještě před jejich smrtí, a rozhodl se udělat z jejich příběhu velmi osobní film.

Herzog čekal na správný okamžik 45 let

Podle vlastních slov měl Herzog tenhle příběh v hlavě 45 let, ale teprve nedávno pochopil, že je konečně možné z něj udělat film. Zlom přišel ve chvíli, kdy si uvědomil, že protagonistky nemusí být nutně dvojčata, ale stačí, když budou jen sestry - tahle rada producenta Jeremyho Thomase podle Herzoga celý projekt odblokovala. Scénář pak vznikl za pouhých pět dní a příprava trvala jen šest týdnů.

Orlando Bloom v příběhu vidí hlavně téma posedlosti - toho, jak se láska může postupně proměnit v posedlost přes vášeň. Zároveň ale zdůraznil, jak silnou empatii film buduje k oběma sestrám, což vnímá jako obzvlášť důležité téma pro dnešní dobu. Bucking Fastard se tak víc než soudit Jean a Joan snaží pochopit, co znamená být s druhým člověkem propojený tak hluboko, že mizí hranice mezi „já“ a „ten druhý“.

Jeskyně jako živá postava

Natáčelo se v Dublinu, Naasu a v Postojenských jeskyních ve Slovinsku. Jedna z nejsilnějších scén se odehrává právě v jeskyni, kterou film vůbec nechce zobrazit jako reálné místo. Herzog to popsal jako krajinu duše a fantazie - vyloženě vymyšlenou, ne realistickou - a právě v téhle svobodě je podle něj její poezie.

Jeskyně se podle režiséra stala jakousi spoluscenáristkou filmu, mimo jiné i proto, že se dalo natáčet jen v noci - přes den by kvůli turistům nešlo pracovat v klidu. Pro Kate Maru bylo natáčení v jeskyni skoro snové; nikdy předtím na podobném místě nebyla a v noci v ní vyloženě mrazilo. Rooney Mara vzpomínala na poslední dva natáčecí dny jako na něco surrealistického, obzvlášť když tam ve svatebních šatech stála uprostřed noci a věděla, že natáčení je skoro u konce.

Dvě sestry, jeden hlas: výzva pro Rooney a Kate Maru

Nejnáročnější na Bucking Fastard byla dokonalá sehranost mezi Jean a Joan. Samy herečky přiznaly, že představa dvou tak propojených postav pro ně zprvu byla docela zastrašující. Pomohlo ale to, že spolu Kate a Rooney Mara sdílely dětství a vyrůstaly společně - díky tomu jim najednou mluvení v naprostém souzvuku připadalo přirozenější, jakmile obě našly společný rytmus, skoro jako když spolu člověk zpívá.

Herzog prozradil, že klapku a povel k akci si na place hlídal osobně, aby zůstal herečkám co nejblíž a přesně vycítil moment, kdy jejich sehranost „sedne“. Podle jeho slov to vypadalo, jako by obě uvnitř sebe něco tiše pobrukovaly - i když byly technicky připravené, on musel počkat, až najdou ten správný vnitřní rytmus. Se sestrami Marovými prý často stačily dva až tři záběry, což je vzhledem k náročnosti téhle sehranosti pořádný výkon. Domhnall Gleeson, který hraje sociálního pracovníka Timothyho, žertoval o šíleném tempu natáčení, a i Orlando Bloom přiznal, že ho Herzogova rychlost překvapila.

„Je to jako operace na otevřeném srdci“

Orlando Bloom popsal, jak Herzog na place před natáčením vyžadoval naprosté ticho a klid. Vznikal tak prostor jak pro soustředění, tak paradoxně i pro pocit svobody, kde se mohlo stát cokoliv neplánovaného. Bloom v tom navíc vidí svého druhu Herzogovu posedlost filmem samotným.

Sám Herzog svůj přístup přirovnal k operaci na otevřeném srdci - jde rovnou k jádru věci, stačí jedna kamera a jeden záběr. Tenhle minimalismus podle něj funguje i u nejsložitějších scén. Novináři se ho ptali i na to, jestli mu práce s excentrickými postavami, jako jsou ty v Bucking Fastard, otevírá jiný typ kreativity než jeho realističtější dokumentární tvorba. Odpověděl, že mezi fikcí a dokumentem žádný skutečný rozdíl nedělá - i v dokumentu si podle něj vymýšlí, inscenuje, vybírá herce a pracuje s hudbou, takže jde o stejně kreativní proces jako natáčení hraného filmu.

Herzog a Lynch: přátelství, které pokračuje i ve filmu

Bucking Fastard je věnovaný Davidu Lynchovi, který zemřel v lednu 2025 ve věku 78 let. Herzog prozradil, že střihači řekl, že by si přál mít Lynche jako prvního diváka filmu. Jejich tvorba byla podle něj velmi odlišná, ale i tak by ho dnes rád na projekci pozval. „Ale to prostě nejde, takhle to nefunguje. Tenhle film je jedinečný, dotýká se něčeho velmi hlubokého ve mně. Je to má obnažená duše.“

Omluva Orlandu Bloomovi: „Byl zklamaný“

Orlandu Bloomovi se pak Herzog veřejně omluvil za to, jak málo prostoru nakonec ve filmu dostal. Herec byl podle svých slov zklamaný z malého počtu odtočených scén a režisér přiznal, že jeho zklamání chápe. Prý mu slíbil, že si ho zavolá na další natáčení...