Poslední víkend na výstavu, která propojuje elektrickou síť, tvoji digitální identitu a Twin Peaks

Jak nás technologie, internet a všudypřítomná elektrická síť formují jako lidi? A co má společného současné umění s kultovním seriálem Twin Peaks Davida Lynche? Odpovědi hledej ve výstavě Kmit: Nebe barvy mědi v pražské Galerii NoD, která běží už jen do 13. září.

O výstavě

Kmit: Nebe barvy mědi je obraz světa, kde se přírodní, technické, mediální a psychologické vrstvy reality propojují do jedné textilie elektrického proudění. Výstava vypráví příběh elektřiny jako civilizační síly, která se z technického dobývání prostoru proměnila v neviditelnou, všudypřítomnou planetární síť naší digitální existence. Nebe přestalo být romantickým horizontem: jako měděná zář zrcadlící elektrickou infrastrukturu měst a digitalizujících se identit se samo stalo prostorem napětí a výboje.

Projekt "Kmit" má dvě kapitoly. První, "Kmit: Nebe barvy mědi", je právě v Galerii NoD, druhá, "Kmit: Oko uzlu", se odehraje v galerii Trafostanice v Táboře.

Proč tě zaujme, když jsi fanoušek Twin Peaks?

Elektřina je kryptický leitmotiv celého seriálu Twin Peaks (včetně prequelu z roku 1992). Filozof Marshall McLuhan chápe elektřinu jako médium, které mění lidské vztahy i vnímání zkušenosti, a Lynch odhaluje její stinnou stránku. Hlavně ve třetí sérii The Return (2017) se elektřina stává neviditelnou infrastrukturou zla: není jen znakem technologické civilizace nebo hororovou rekvizitou, ale přímo médiem průchodu mezi světy, poruchy, posednutí i rozkladu reality. Zásuvky, kabely, telefonní sloupy, blikající světla a elektrické bzučení jsou místa, kde se realita zadrhává a otevírá jinému řádu. Tam, kde starší mýty hledaly průchody v jeskyních, řekách nebo zrcadlech, Lynch používá prvky elektrické infrastruktury. Přesně na tomhle napětí mezi fyzikou, infrastrukturou a mytologií elektřiny stojí i výstava Lukáše Šmejkala.

Práce s prostorem

Galerie je instalačním rytmem rozdělená do tří imaginárních místností, propojených společným vizuálním jazykem a materiálem. Prostor rámují dva vertikální keramické bloky na začátku a konci, které tematizují napětí, vodivost a izolaci. Opakující se kosočtvercový vzor odkazuje na příhradové stožárové konstrukce, kterými se krajinou proplétají elektrické "tepny".

Co má společného tvoje digitální identita s měděnými dráty?

Na výstavě tě zaujme i lidská postava utkaná z měděných drátů. Instalace připomíná RTG skener z letištních hal, jen obráceně: postava tu není šablonou, podle které se člověk snímá, ale formou, do které máš vstoupit. Její "měděný obvod" reprezentuje vodiče elektroniky, přes kterou se dostáváš na sociální sítě a ke své digitální identitě.

O umělci

Lukáš Šmejkal (*1995) patří k nastupující generaci českých vizuálních umělců a už během studií se zařadil mezi výrazná jména mladé české malby. Vystudoval Ateliér výtvarné umění II na UMPRUM v Praze, kde absolvoval stáže u Sama Lewitta a Matta Mulicana. Jeho tvorba dlouhodobě pracuje s fragmentárními záznamy městských a přírodních krajin, zprvu nočních, po stáži v Portugalsku i přímořských a denních. Později tyto krajiny propojil s organicky se rozvíjejícími lidskými postavami a zkoumá tak hranice abstrakce a symbolismu. Jeho obrazy byly nedávno k vidění na výstavách Wandering by Pinning (Galerie Kvalitář, Praha 2024), Flicker Type Field (Prague Art Week 2024), Pulse of Samsara (The Design 2025), Bydlet Ústí (Galerie Hraničář, Ústí nad Labem, 2026) a Velocity (Future Gallery, Berlín, DE 2026).