MeetFactory se loučí s výstavou The Spectre in the Wedge maďarského dua Borsos Lőrinc - vstup do všech galerijních prostor je zdarma. Kromě Galerie Kostka tak můžeš zdarma vidět i instalaci Deep House polského umělce Cezaryho Poniatowského (prodloužena do 4. 10.) a murál Tomáše Mitury Chasing Shadows.
V prostoru rozkolísaných svobod a soutěžících stran, hnutí a kultů dlouho skrytě operuje spekulativní infrastruktura OKKULTEK, fiktivní agentura věnovaná výzkumu paranormálních a parapsychologických jevů. Funguje na průsečíku okultismu a technologie a právě se otevírá novým agentům.
Výstava udržuje moment posednutí. Opakuje se v ní zjevení entity s kódovým označením MIKE, která unikla z videoklipu Cosmic Girl a spočinula mezi symboly auta a urania. Tvar klínu, neboli wedge, se vzpírá funkcionalitě vozidla a proměňuje jej v symbol touhy. Pronikavé oči Feratu varují milovníky aut, které zároveň svádí k nebezpečnému smyku. Vyvolání může trvat jen okamžik. Přichází entita z jiných sfér. She is cosmic.
Deep House v MeetFactory je rozsáhlá realizace polského umělce Cezaryho Poniatowského. Galerie se v čase zastaveném na „doomsday clock" pár minut po půlnoci mění v surreálně přízračný byt opuštěný svými původními obyvateli. Mikrokosmos hmyzu, bakterií a virů tiše obsazuje každodenní předměty - stočené koberce ve tvaru civících plazů či rubášů lidských přízraků se stávají novými postlidskými protagonisty, jednou možná pohodlně usazenými v masážním křesle, jindy obývajícími skleněná terária a nepřetržitě sledujícími diváka.
Hmyzí objekty si pohrávají s věcmi jako děti, které se učí, jak funguje domácnost - napodobují lidské návyky, přestavují interiér a možná se pokusí prostor vyléčit akupunkturou a masáží. Plynové ohřívače prozařují prostor teplem a Cezaryho nástěnné reliéfy z posledních let doplňují scény jako relikviáře plné potlačené paměti. Výsledkem je fantaskně spekulativní scenérie, která místo temné apokalypsy ukazuje uklidňující a tichou verzi možné budoucí odplaty přírody.
Poniatowski vytváří reliéfy a objekty ze starých koberců, černé koženky a izolačních pěn typických pro panelákové byty východního bloku, které v mnoha z nich přežívají dodnes. Tyto materiály chápe jako „kůži" prostoru, membránu, z níž se dere ven temnota potlačených obrazů a hluků nedávné minulosti. Do svých děl zasazuje dalekohledy, sluchátka a mřížky reproduktorů, čímž je proměňuje v tiše šmírující pozorovatele, kteří nastolují otázku, kdo se na koho dívá.
Výstava má i osobní rozměr: umělce před patnácti lety napadlo klíště a neurologické následky boreliózy mu zprostředkovaly přímý tělesný pocit nadvlády hmyzího světa. To, co v jeho tvorbě vždy fungovalo jako metafora přízračné přítomnosti skryté pod povrchem věcí, tak může být ve výstavě vnímáno i jako žitá zkušenost.
Po rozloučení s Borsos Lőrinc máš pořád co objevovat. Murál Tomáše Mitury Chasing Shadows zůstává volně přístupný, stejně jako prodloužená Deep House. A na kalendář si rovnou zapiš další termín: v Galerii Kostka od příštího týdne startuje příprava výstavy Julia Reichela Dědictví krve - vernisáž je 13. srpna.
