Predátor nebo oběť systému? Robert Pattinson v Benátkách šokuje jako nejkontroverznější moderátor televizní historie

Jak vznikl film, který láme pravidla

Na tiskové konferenci film představili režisér i herec spolu se scenáristou Ajonem Singhem a zbytkem obsazení – Skylerem Gisondem, Merritt Wever, Bokeemem Woodbinem a Phoebe Bridgers. Řeč se stočila hlavně na to, jak celý projekt vznikal. Pattinson dlouho pracoval na scénáři od Singha, režii nakonec přenechal Oppenheimovi – třicetiletému tvůrci, který do té doby dělal výhradně dokumenty. „Lance mi přišel jako naprosto jasná volba. Když jsem se díval na jeho dokumenty, pořád jsem si říkal – jak to, že tohle není hraný film?" řekl herec.

Svůj vztah k tématu popsal i režisér: „Chrise Hansena jsem poprvé zaznamenal díky parodiím na jeho osobu – je to mytická postava, díky své tendenci stávat se memem relevantní dodnes. A přesně to samo odráželo téma spektakularizace, ve kterém byl fenomenální. Se svými efektními hláškami mi přišel jako takový Tony Montana."

Pattinson si roli nakonec vydobyl sám

Původně měl Pattinson zůstat jen u produkce. Po dlouhém studiu tématu ale zjistil, že o Hansenovi ví tolik, že by ho klidně mohl rovnou zahrát – a role nakonec připadla jemu.

Phoebe Bridgers: první role byla děsivá zkušenost

V obsazení nechybí ani zpěvačka Phoebe Bridgers, pro kterou je Primetime vůbec první filmovou rolí. Atmosféru na place popsala takto: „Nikdy jsem nic takového nedělala, takže jsem zpočátku vůbec nechápala, jak se dá replika odehrát tak, aby to vypadalo úplně spontánně. Bylo to hodně děsivé, ale kolem sebe jsem měla skvělé kolegy a hlavně Lance mi hodně pomohl – přesvědčil mě, že to zas tak těžké není."

Bývalí dětští herci v obsazení? Náhoda to není

Padla i poznámka, že řada herců z obsazení má za sebou minulost dětských hvězd – tedy sami zažili, jaké je vyrůstat před kamerou a stát se „produktem" mediálního zájmu. Nabízí se otázka, jestli je to náhoda, když film vypráví přesně o tomhle: jak se z lidského neštěstí stane televizní podívaná kvůli sledovanosti.

Oppenheim spojitost nepopřel, naopak ji sám potvrdil: „Jasně, miluju filmy jako od Kiarostamiho – íránského režiséra, který stíral hranici mezi realitou a fikcí tak dokonale, že diváci často nepoznali, co je scénář a co skutečný život. Poprvé jsem ale něco podobného viděl dělat právě Hansena v jeho pořadu – v jistém smyslu ho beru jako umělce. Určitě mě hodně ovlivnil ve způsobu, jakým dělám filmy, bez té reference by vypadaly úplně jinak."

Podle režiséra totiž přesně tenhle pocit – že nevíš, co je ještě realita a co už inscenace – fungoval už v To Catch a Predator. I tam totiž Hansen pracoval se skutečnými lidmi, ale dramatizace a styl natáčení z toho dělaly svého druhu podívanou.

Ke spolupráci na scénáři Ajona Singha dodal: „Byl to tak šílený a bizarní příběh, přesně podle hesla life is stranger than fiction – museli jsme tedy vytvořit surreálnou atmosféru a udělat všechno ještě podivnější, než jak podivný už ten skutečný příběh sám o sobě je."