ROZHOVOR: Režisér a scenárista Zdeněk Jiráský o svém novém filmu Už tě nemám rád

Co vás inspirovalo k natočení filmu Už tě nemám rád? Byl to reálný příběh?

Příběh je celý fabulovaný. Možnosti, jak jej vnímat, nechám na divákovi. Někdo uvidí reálné drama dvou teenagerů, jejichž životy se vymkly kontrole, jiný třeba metaforu cesty od dětství k dospělosti, zamyšlení nad okouzlením i bolestí prvních lásek. Všichni jsme si tím prošli, všichni si pamatujeme ten nový, neznámý pocit. Právě tahle vzpomínka mě asi prvotně inspirovala.

Váš nový film se dotýká hned několika témat – konflikty v rodině, sociální sítě, dospívání, první láska… Které z nich vnímáte jako to nejzásadnější?

Dospívání v éře sociálních sítí je něco, co moje generace nezažila. Vůbec jim to nezávidím. Prožívání první zamilovanosti v čase a prostoru, který je definován i limitován virtuálním sdílením, sledováním, lajkováním a hejtováním, to je pro mne celkem děsivá představa. 

Marek v našem filmu je takový influencer odpadlík, zajímají ho více nehezké, neatraktivní situace, prostřednictvím svých videí vnímá problémy okolního světa. Když mu v takhle citlivém období přijde do cesty Tereza, aby mu převrátila život naruby, nemá se s kým poradit, přestože žije s milující matkou.

Jaký vzkaz byste chtěl svým filmem divákům předat?

Snad aby se přistihli při pochopení toho, jak rychle se svět mění, možná zavzpomínali na tu křehkou dobu, kdy sami sebe nepoznávali a okolí je zasypávalo nejrůznějšími nároky.

Jak dlouho trvala příprava a následná realizace filmu a nakolik ji zkomplikovala koronavirová pandemie?

Na scénáři jsem pracoval asi dva roky, přípravu filmu zabrzdil na rok covid. V době, kdy jsme začínali točit, bylo ještě povinné nošení respirátorů, v Rumunsku dokonce i na veřejnosti, což by při zvoleném stylu, kdy jsme natáčeli v běžném provozu, např. na hlavním bukurešťském nádraží, posunulo vyznění příběhu jiným směrem. Byla ale naděje, že se proticovidová opatření v průběhu natáčení budou měnit, tak jsme to riskli. Vyšlo to, den před natáčením byla většina opatření u nás i v Rumunsku zrušena.

Jak jste vybírali herce, především ústřední dvojici Marka a Terezy?

Hledal jsem v ústeckém regionu, kde jsme natáčeli první část filmu. Na veřejnou výzvu (prostřednictvím sociálních sítí) se přihlásilo asi 700 dětí, z toho 620 dívek. A mezi těmi 80 kluky byl Daniel, který hraje Marka, docela jasnou volbou. S dívkami to bylo komplikovanější, nabízely se různé varianty vzájemné ´chemie´. S těmi, kteří se zdáli být vhodní, jsem zkoušel v několika castingových kolech, celé to trvalo dva měsíce. Maiša se nakonec prosadila svojí bezprostředností a divokou energií.

Jaké byly největší výzvy při realizaci filmu Už tě nemám rád, patřilo k nim i natáčení v romské lokalitě na okraji Bukurešti?

Zásadní výzvou bylo natočit tenhle film v šesti lidech; kameraman, zvukař, produkční, asistent, technik a já. Před Ferentari, největší vyloučenou lokalitou v Bukurešti, jsme měli respekt. 

Při druhé návštěvě, těsně před natáčením, už v době pandemie, jsme s překvapením zjistili, že je vše pečlivě uklizeno, technické služby musely z nařízení hygieny vyrazit a ulice i chodníky pečlivě vyčistit. Pro naši koncepci to tehdy byla velká změna, cítili jsme to jako jakýsi podvod na realitě. 

Jaké jsou vaše aktuální profesní plány?

Dopisuji scénář sociálního dramatu z venkovského prostředí a v hlavě nosím velké dramatické téma z Československa 70. a 80. let.

📝 Markéta Faustová