Rozhovor s Lacem Mikem, prezidentem EKOFILMu

Festival EKOFILM funguje už víc než půl století. Jak musí vypadat ekologický film dnes, aby zaujal digitální a rychlou generaci?

Nemyslím, že by musel být nutně jiný než před deseti nebo dvaceti lety. Kvalitní dokument – ať už velkolepý vizuálně, nebo spíš investigativní a inspirující – bude fungovat vždy. Důležité je, aby šel víc pod povrch, vyhýbal se klišé a neustále opakovaným tezím. A hlavně: aby neukazoval jen problém, ale naznačil, co s ním může divák sám dělat.

Vedle klasických formátů se ale čím dál víc prosazují i nové – třeba vertikální videa na sociálních sítích. Proto uvažujeme, že je na EKOFILM zařadíme. Krátká, úderná sdělení v jazyce dnešních mladých tvůrců a influencerů mají velkou sílu.

Co byste poradil mladým filmařům a filmařkám, kteří chtějí točit o klimatu?

Ať do toho jdou – a nebojí se vlastního pohledu. Žádná otázka není špatná. Můžou ukazovat, co sami cítí, co je frustruje, nebo naopak nadchne. Klíč je upřímnost. Ptát se, i když to není pohodlné. A nenechat se odradit. Změna nepřijde sama – musíme ji opravdu chtít a jít si za ní.

EKOFILM má nejen informovat, ale i inspirovat k akci. Jak se návštěvníci zapojí mimo kino?

Festival je hlavně o setkávání. Čekají nás oficiální diskuze s hosty, ale i spousta neformálních debat v kuloárech, kavárnách nebo barech. Nabízíme i programy pro veřejnost – třeba rodinný den v brněnské zoo. A inspirací jsou samozřejmě samotné filmy, které často ukazují konkrétní řešení. Tradiční součástí jsou i „Ozvěny EKOFILMu“, kdy vítězné a vybrané snímky přenášíme do dalších koutů republiky.

Jaké téma vás letos nejvíc nadchlo?

Jsem rád, že jsme se s Ministerstvem životního prostředí domluvili na letošním hlavním tématu – Green Dealu. Je to téma třaskavé, často politizované, ale zároveň opřené o spoustu faktů a statistik. EKOFILM nabídne prostor pro otevřenou diskuzi bez limitů. A baví mě i rostoucí zájem mladých lidí a influencerů – je to přirozené, protože Green Deal se zásadně dotýká jejich budoucnosti.

Často pracujete s čísly a strategiemi. Jak to převést do filmového jazyka, který rezonuje u lidí?

Data a fakta jsou základ, ale samy o sobě nikým nepohnou. To, co nás dokáže rozhýbat, jsou příběhy a emoce. Když tvůrce ukáže svůj vlastní pohled a divák si s ním projde myšlenkový proces – včetně „aha momentů“ – zůstane to v paměti. Nejen jako zážitek, ale jako impuls k vlastní akci.

Na závěr: co byste vzkázal těm, kdo chtějí měnit svět? A je nějaký film, který byste jim doporučil?

Nemyslím, že existuje „ten jeden“ film. Každý rok na EKOFILMu vidím desítky snímků, které dohromady vytvářejí étos změny. Ale někdy vás nakopne i film, který není přímo ekologický – třeba Forrest Gump. Prvním krokem je věřit sám sobě, druhým pak odvážit se pustit do věcí, které považuji za správné, a nepodlehnout skepsi typu „stejně nic nezměním“.

Měl jsem štěstí diskutovat o ekologii s Václavem Havlem. Často si připomínám jeho slova: „Naděje není přesvědčení, že něco dopadne dobře, nýbrž jistota, že něco má smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“ A právě proto má smysl usilovat o změnu. EKOFILM je jedním z míst, kde se o ni společně snažíme.