Search icon

ROZHOVOR s Lenkou Tyrpákovou – uměleckou ředitelkou festivalu Finále Plzeň

Festival Finále Plzeň se rychle blíží. Od 26. září do 1. října nabídne exkluzivní premiéry a předpremiéry v sekcích První úlovek, ZOOM, Německé kino i v dokumentární, studentské a v soutěži celovečerních hraných či animovaných filmů. Ještě než projekční sály zaplní nedočkaví diváci, stihli jsme si popovídat s uměleckou ředitelkou festivalu Lenkou Tyrpákovou – o přípravách festivalu, specificích letošního ročníku, filmovém i doprovodném programu a došlo i na osobnější otázky. 

Jaký je váš klíčový princip výběru filmů do soutěží i mimo ně? Na čem vám nejvíce záleží – téma, forma, mezinárodní rezonance, domácí hlasy, novátorství?


Nezáleží na jednom konkrétním aspektu, jde vždycky o kombinaci všech těch jmenovatelů dohromady. Kurátorsky se snažíme pokrýt co nejpestřejší škálu témat, formálních přístupů, představit tvorbu začínajících filmařek a filmařů, stejně jako nejnovější tvorbu ostřílených tvůrkyň a tvůrců tak, aby vznikl co nejkomplexnější průřez českou audiovizuální tvorbou za uplynulý rok.

V dřívějších rozhovorech jste zmínila, že vás oslovují filmy, které „posouvají hranice“ či se nebojí osobních a společensky relevantních témat. Které filmy letošního ročníku Finále podle vás tuto výzvu nejvíce naplňují a proč?


V programu máme takových filmů celou řadu, ať už jde o Karavan, intimní road movie zpracovávající na základě osobních zkušeností příběh matky a jejího vztahu s dospívajícím synem s mentálním postižením, Letní školu, 2001, první viet-film, kde režisér zavádí diváctvo dovnitř vietnamské komunity u nás, nebo třeba německý dokument Rodinný přístup o pěstounské péči. 

Sekce Ženy a film je letos výrazně profilovaná – jak v programu, tak i strukturou festivalového týmu. Jak vidíte současnou roli žen v české kinematografii a festivalech? Co by podle vás mohlo pomoci – systémově, kulturně – aby byly ženské tvůrkyně zastoupeny ještě výrazněji nejen v technických a tvůrčích rolích, ale i při financování a uvádění?


Osobně si myslím, že se situace postupně zlepšuje, i když ne vždy dostatečně rychle. Je to hodně komplexní otázka, kterou je třeba řešit systémově na více úrovních. Myslím si, že je třeba ženám, a to nejen u filmu, ale obecně, zajistit výraznější institucionální podporu, srovnat finanční ohodnocení a zvýšit flexibilitu zaměstnavatelů. Na Finále se snažíme aktivně přispívat ke zlepšení situace právě otevíráním diskuzí na toto téma, podporou filmařek a zviditelněním jejich práce jak v rámci programu pro veřejnost, tak v rámci industry programu.

Finále Plzeň je kromě projekcí také místem setkávání – s tvůrci, odborníky, diváky. Jaké doprovodné či industry aktivity plánujete pro veřejnost a profesionály?


Jak doprovodný program, tak industry program jsou hodně nabité, za všechny bych určitě doporučila třeba unikátní možnost setkat se s producentem seriálů Teorie velkého třesku či Futurama Ericem Kaplanem, projekci Murnauova Nosferatu s živou varhanní hudbou, setkání se Zrádci či třeba program Dne architektury věnovaný kinům jako fenoménu kultury i architektury. V rámci industry programu pak stojí určitě za to mimo jiné debaty o koordinaci intimity či o udržitelnosti při filmové produkci.

Festival je vždycky maraton. Máte nějaký svůj osobní festivalový rituál, který vám pomáhá přežít tenhle intenzivní týden?


Kromě zvýšeného přísunu vitamínů se snažím vždycky začít ráno procházkou kolem řeky a přes městské sady, abych se trochu usebrala a připravila na další festivalový den. Přes den, když už cítím přehlcenost a potřebuju se na chvíli zastavit a soustředit na další povinnosti, si v zákulisí najdu klidné místo, kde můžu být chvilku sama a nadechnout se, a pak se zase ráda a s úsměvem vrátím mezi lidi.

Když se vám podaří mít volné odpoledne: jdete raději do kina jako běžný divák, nebo radši úplně vypnete a vyrazíte třeba na výlet do přírody?


Když mám volno, chodím do kina moc ráda, často beru i své syny a s nimi si užiju klidně i blockbustery jako Mission Impossible nebo F1. Ale větší část volného času trávím v přírodě, to mě nabíjí ze všeho nejvíc.

Vzpomínáte si ještě na film, který vás v mládí úplně „zbořil“ a nastartoval váš vztah k filmu?


Z raných filmových zážitků si hodně silně vybavuju Tajemství hradu v Karpatech, kde jsem tehdy v šesti letech vůbec nevnímala nadsázku a hrozně jsem se bála. Někdy na střední mě pak výrazně zasáhlo Prolomit vlny Larse von Triera a Mrtvý muž Jima Jarmusche.

Finále Plzeň má skvělou atmosféru i díky tomu, že se odehrává v centru města. Máte v Plzni nějaké svoje oblíbené místo, kam si chodíte odpočinout od festivalového shonu?


Mám moc ráda celý okruh městských sadů, třeba u Mlýnské strouhy se vždycky na chvíli zastavím a obdivuju, jak je tam krásně, a ráda si zajdu na kávu na zahrádku do fred bistra.

filmrozhovor

Číst další

loading