Váš hrdina Tomáš je morálně nejkomplikovanější postavou. Jak těžké bylo se do něj vcítit?
Věřím, že já i všichni ostatní, co se na Vlnách podíleli, máme podobně nastavené hodnoty. Takže z morálního hlediska vciťování nebylo složité. Ty drobnější nuance postavy jsme pak hledali v rámci hereckých zkoušek a během natáčení.
Tomáš se dostává do proslulé zahraniční redakce Československého rozhlasu vlastně náhodou, netouží tak jako mladší bratr být novinář. A zůstává tam hlavně, aby bratra chránil. Přesto jeho rozhodování, zda chránit rodinu, nebo se postavit tehdejší moci a jednat v zájmu většího dobra, vypadá jako neřešitelná, až Sofiina volba. Dovedete si představit být v jeho kůži?
Ochránit rodinu a nejbližší je pro mě priorita i teď, takže věřím, že by tomu tak bylo i v dobovém kontextu Vln. Takové věci se ale představují těžko. V případě Tomáše to bylo „něco za něco“ a musel se kompromitovat, pokud chtěl ochránit.
Vlny jsou pozoruhodné právě v tom, jak ukazují tehdejší dobu komplikovaně, nedělí svět černobíle na statečné disidenty a na zbabělce. Naopak skrze vaši postavu odhalují situaci, které musela čelit řada běžných lidí. Změnilo natáčení váš pohled na tu dobu?
Právě. Jde o velmi realistický pohled na tehdejší dobu a na to, jak se v takových podmínkách museli mnozí často rozhodovat. Náš příběh ukazuje obě strany břehu a nesoudí ani jednu z nich. Můj pohled to změnilo třeba v tom, že teď bych lidi, kteří spolupracovali, viděl i jako oběti, a nejen jako dobrovolníky. Ale Vlny nejsou jen o morálních dilematech. Ukazují také šedesátá léta v plné kráse, včetně proměnlivosti trendu v módě, umění a tak dále.
Tomáš je na rozdíl od kolegů z redakce fiktivním hrdinou. Byla to pro vás spíše výhoda, nebo nevýhoda ztvárnit ho bez možnosti inspirovat se reálným předobrazem?
S každou novou rolí člověk začíná úplně od začátku. Pokud ztvárňuju člověka, který reálně žil, mám už jisté podklady, kterých se do nějaké zvolené míry musím držet. Jestli to je výhoda, to nevím. Obojí má svoje. Při inspiraci reálného předobrazu může být větší riziko, že to sklouzne do karikatury. Nevím, nakolik kolegové z Vln, třeba Standa Majer, který hrál Milana Weinera, čerpali z reálných podkladů, přejímali nějaká gesta či energii. Ale věřím, že si své hrdiny stejně dotvářeli po svém.
Film se z velké části odehrává v rozhlasové redakci, přesto má svižné tempo a parametry napínavé špionážní podívané. Změnil nějak váš pohled na práci novinářů?
Určitě. Minimálně to změnilo můj pohled na důležitost a relevanci tehdejšího Československého rozhlasu. Když se nad tím člověk zpětně zamyslí, tak je logické, že rozhlas měl tehdy obrovský dosah a váhu. Dnes je to už trochu jinak. Jinak obecně můj pohled na novináře, hlavně ty investigativní, zůstává dlouhodobě stejný.
Je to odvážná práce, která dnes už může mít různé podoby. Třeba Janek Rubeš dělá videa na Youtube tak, aby oslovil mladou generaci, ale i touto zábavnou formou informuje o nějakých nekalých praktikách, ať už se dotýkají nepoctivých taxikářů či jiných podvodníků. Samozřejmě to nelze srovnávat s novinařinou v 60. letech, ale i tak to pro mě je nějaká známka odvahy a chuti navrátit do světa poctivost.
Dá se říci, že to byla vaše doposud nejnáročnější role?
Určitě byla největší. A co se týče nějakého energického a časového vkladu, tak nejnáročnější asi byla. Práce to byla neuvěřitelně detailní a zábavná. Jirka Mádl je na place obrovský motivátor. Samotné herecké přípravy a zkoušky začaly přibližně rok před začátkem natáčení, ale Jirka a DAWSON Film projekt chystali a psali více než sedm let.
Měli jsme s Jirkou soustředění na chalupě i s Ondřejem Stupkou, který hraje mého mladšího bratra. Ve třech jsme to probírali, koukali na filmy pro inspiraci, četli si různé ukázky, zkoušeli si dialogy. Zpětně jsme vše analyzovali, a pak to zkoušeli jinak. Bylo to nejintenzivnější, ale zároveň nejkrásnější.
Překvapilo vás na scénáři něco?
Vyloženě, filmových scénářů jsem v ruce moc neměl, obzvlášť těch dobových. Ale co na mě dýchlo hned při prvním čtení, byl neuvěřitelný temporytmus a dynamika, střihová skladba a detailní popisy scén. Jako herec se okamžitě vcítíte nejen do své postavy, ale do atmosféry celého filmu.
Utkvěl vám z natáčení v paměti nějaký konkrétní moment?
Jeden určitě. Povedlo se mi mimo natáčení velmi komicky vykloubit palec, stalo se to při sundávání kalhot. Druhý den jsem měl na Vlnách točit scénu, kde lezu přes plot. Byl jsem nervózní, že to nezvládnu. Měl jsem oteklou ruku a do toho jsem na place musel vysvětlovat, jak se mi to stalo. Naštěstí vše dobře dopadlo.
Zdroj: Bontonfilm
