Se známým malířem Otto Plachtem o Amazonii a projektu indiánské školy Casa Sanango

Můžete přiblížit, v jaké fázi se záměr vybudovat školu Casa Sanango aktuálně nachází?

Situace je taková, že aby škola s učebnami, ateliéry, galerií i naučnou stezkou pralesem mohla vzniknout, je nejprve potřeba vykoupit 55 hektarový pozemek. Ten je v pozůstalosti Dr. Otto Flores Saenze, bývalého akademického prorektora Universidad Nacional Intercultural de la Amazonia, se kterým jsem v letech 2005–2010 spolupracoval jako profesor visitante de la educacion artistica a jehož posledním přáním bylo, abych pokračoval v projektu na zmíněném pozemku.

Už před třemi lety jsem koupil část pozemku a postavil tam malířský ateliér, kde jsem mimo jiné připravoval výstavu Prchavá věčnost Amazonie pro Obecní dům i výstavu Domorodé světy, kterou právě teď můžete navštívit v Galerii Václava Špály. Vznikla také Chýše, škola, kde jsme před rokem jako první přivítali děti ze sousední domorodé komunity Shipibo Santa Teresita. Teď potřebujeme během pár týdnů od dárců získat 3,5 milionu korun na zbývající část pozemku. Snad se to podaří včas.

Altruistické dárce hledáte nejen v České republice, ale prostřednictvím mezinárodního týmu peruánské nadace Casa Sanango, kterou jste založil, také v dalších zemích po celém světě. Co se stane, pokud celý pozemek nestihnete splatit včas?

Obávám se, že pokud se nám nepodaří dodržet termín v polovině února, na kterém jsme se dohodli s dědičkami doktora Florese, mohly by pozemek prodat některé z místních realitních kanceláří. Celá oblast jezera Cashibococha je totiž ohrožena rozpínáním města Pucallpa a realitkami, které půdu nabízejí narcos, kteří tak perou peníze. Osídlení postupuje a pralesa rychle ubývá.

Je tedy možné vnímat celou situaci jako kritickou i z hlediska širšího kontextu?

Já to tak vnímám. Technologie proniká do pralesa společně s urbanizací a nová generace vyrůstá v betonových sídlištích, divoce se šířících uprostřed Amazonie bez kontaktu s přírodou. To je paradox divoké civilizace, která bezohledně ničí vše, co stojí v cestě rozvoji obchodu – tzv. blasfemia de progreso. Traktory porážejí prales, budují silnice pod záminkou hospodářského růstu, a přitom přivezou jen zločin, drogy a prostituci. Tendence je původní styl života opustit a nahradit ho nevhodným způsobem hospodaření, který ničí původní biotop.

Se zánikem pralesa zaniká i indiánská kultura, materiální i duchovní tradice léčitelství, Amazonie je přitom považována za největší přírodní lékárnu na Zemi. Znalosti šamanů jsou unikátním dědictvím předků. V „amazonském kosmu“ vše existuje vzájemně provázané. Narušení této harmonia divina vede ke ztrátě hluboké duchovní vazby člověka a přírody. Samozřejmě se nebráníme moderním poznatkům a technologiím, ale vše musí mít uvážlivé hranice.

Co je tedy hlavním posláním školy Casa Sanango?

Stávající peruánský vzdělávací systém se indiány snaží asimilovat, a tím je odříznout od kořenů. Proto je hlavní poslání školy Casa Sanango zasít vztah k Amazonskému pralesu v budoucí generaci a nabídnout vzdělání vycházející z prastaré moudrosti kmene Shipibo-Konibo. Naše nadace Casa Sanango už několik let iniciuje řadu aktivit, například workshopy za asistence místních učitelů a Titas – žen z kmene Shipibo, které udržují tradici uměleckých řemesel. Světově proslulá je zdejší keramika zdobená ornamentem Kene, který má léčivý potenciál a je identifikací kmene.

Na které další aspekty kladete důraz?

Zásadní je nejen předávání výtvarné tradice, ale především výchova dětí k lásce k přírodě a udržitelná transformace životního prostředí, ve kterém mohou přežít živočišné i rostlinné druhy. My na pozemku chráníme sekundární džungli, která poskytuje útočiště zvířatům a umožňuje rekultivaci. Účelem školy je vytvořit ekologický naučný park.

V plánu je výstavba ateliéru pro umělecká řemesla… Máte už jasnou představu i o vzhledu jednotlivých budov?

Takzvaná Dolní džungle je prostředí specificky náročné, proto je nutné k němu přistupovat s maximálním respektem. Stavby budou v konceptu environmentální architektury, která využívá materiály tak, aby co nejméně zasahovala do krajiny. Učebny mají být inspirací pro nový pohled na architekturu v této oblasti.

Indiánská škola Casa Sanango je vaším celoživotním, nikoliv však jediným amazonským projektem, je to tak?

Ano, po léta jsem kreslil, modeloval a vystavoval projekt Vor Amazeon. Mělo to být kulturní centrum, chrám amazonského ducha, plovoucí na jezeře jako mimozemský koráb. Jenže domorodci chtějí discovory s hudbou nebo lunapark pro děti, ne umělecké představy v obřadním hávu…

Na závěr ještě poslední otázka, proč by podle vás měli lidé přispět na zakoupení pozemku pro školu Casa Sanango?

Protože jde o přírodní a kulturní dědictví planety Země. Jakmile zmizí prales, zmizí i kultura, která s ním souvisí. Je to nevratný proces. Když se děti indiánů naučí od svých předků znovu slyšet přírodu, dost možná zachrání i nás. Určitě stojí za to být součástí příběhu, který dává naději!

Otto Placht (* 1962, Praha) vystudoval Akademii výtvarných umění (1982–1988) a od 90. let žije střídavě v České republice a v Peru, kde se inspiruje indiány kmene Shipibo, ateliér má u města Pucallpa. Milníkem jeho umělecké dráhy bylo setkání s peruánským šamanem a umělcem Pablem Amaringem v Miami v roce 1993. Tvoří vizionářské a spirituální obrazy, často v abstraktním ztvárnění života v džungli. Používá oleje, akryly i vlastnoručně vyrobené barvy z přírodních materiálů. Jeho díla jsou součástí významných sbírek, například v Národní galerii v Praze či Museum of Fine Arts v Houstonu. Vystavoval nejen v Česku (Rudolfinum, Valdštejnská jízdárna, Obecní dům, Moravská galerie), ale i v Peru, Německu, USA a dalších zemích. V roce 1997 obdržel cenu Vladimíra Boudníka za přínos české grafice. V současnosti aktivně tvoří, vystavuje a pořádá workshopy zaměřené na výtvarnou tvorbu a ochranu amazonské přírody.