„Původně měly druhá a třetí sezóna tvořit jeden celek,“ vzpomínal Hwang na mezinárodní tiskové konferenci. „Během psaní mi došlo, že potřebuji víc epizod, abych opravdu vystihl konflikt mezi Gi‑hunem a Frontmanem. A když Gi‑hun ztratí nejlepšího přítele při rebelii, byla to ideální scéna pro ukončení druhé sezóny. Dodalo to příběhu ten správný vrchol.“ Právě od finále druhé sezóny a bolesti, kterou si nese Gi‑hun (hráč 456, v podání Lee Jung‑jae), odstartuje sezóna třetí.
Gi‑hun proti Frontmanovi: srdce finální bitvy
Už v traileru třetí sezóny vidíme, že Gi‑hun se objevuje v černé rakvi – místě obvykle určeném pro vyloučené hráče. Nezemřel, ale uvnitř je, jak režisér vysvětluje, hluboce proměněný. „Potřeboval jsem restartovat atmosféru i postavy, stanovit pevný bod. Přemýšlel jsem: co se stane, pokud Gi‑hun přestane své úsilí o zastavení her? Co přijde potom?“ V první sérii napětí pramenilo z tajemství, ve třetí ale hrajeme o to, co víme my diváci, a co Gi‑hun zatím netuší: identitu Frontmana. „V první sezóně se hráč 001 jako mozek her odhalil až nakonec. Tentokrát však diváci Frontmanovu tvář znají od začátku, zatímco Gi‑hun ne,“ vysvětluje Hwang. „Chtěl jsem to otočit a přinést novou úroveň napětí: divák ví více než hlavní hrdina. Teď je otázkou, kdy a jak Gi‑hun pravdu odhalí a co s ní udělá.“
Vina a naděje hlavního hrdiny
Lee Jung‑jae se vrací jako Gi‑hun, muž pohlcený pocitem viny: „Ztratil všechno, cítí se zodpovědný za smrt svého nejlepšího přítele. Je zoufalý. Ale nachází sílu pokračovat díky dalším přeživším. Otázka, kterou si pořád klade, zní: ’Máš ještě důvěru v lidstvo?‘ Pro něj ano, a myslím, že tohle je jedno z klíčových poselství série.“ I Frontman (Lee Byung‑hun) se proměnil. Po ukradení identity hráče v sezoně druhé se v něm něco pohnulo: „Nemyslím, že by se stal úplně jiným člověkem, ale něco uvnitř se hýbá. Možná malá část z něj doufá, že Gi‑hun dokáže dokázat, že naděje existuje. Zároveň ho ale tlačí až na hranici, aby mu ukázal, jak se plete,“ naznačuje herec.
Fyzická a emoční výzva pro herce
Natáčení třetí sezóny prověřilo herce jak fyzicky, tak psychicky. Park Gyu‑young odhaluje svou přípravu: „Nejsem moc atletická, ale tvrdě jsem trénovala. Má postava je severokorejská vojačka, vycvičená a smrtící. Dodržovala jsem přísnou dietu, posilovala a zkoušela choreografie.“ Na které hry vzpomíná nejhůř? Pro Jung‑jae byla každá výzvou sama o sobě: „Některé hry byly náročné fyzicky, jiné emočně. Pamatuju si Mingle (houpačku) ve druhé sezoně, kde vidíte umírat lidi před sebou. To vás hluboce zasáhne.“
Rozloučení s nejoblíbenějším fenoménem Netflixu
Po šesti letech přichází čas na sbohem. Jaké dědictví si odnášejí tvůrci a herci? Režisér přiznává, že zakončení nastavilo emoce na maximum: „Od 2019 do 2025 uběhlo dost času. Nikdy bych nečekal takový úspěch. Ale teď bylo správné to uzavřít. Práce na této sérii mi změnila život, k lepšímu i horšímu.“ Lee Jung‑jae dodává: „Před Squid Game jsem byl známý jen v Koreji a v jihovýchodní Asii. Teď po celém světě. A nejvíc mě zasáhlo, jak různé publikum reaguje na stejný příběh. Naučil jsem se toho tolik.“
Dědictví Squid Game: otázky morálky a lidskosti
Dědictví seriálu sahá za hranice zápletky a postav a spočívá v morálních otázkách, které klade. „Během natáčení jsem si říkala: ’Kdybych byla na místě své postavy, jaké morální rozhodnutí bych udělala? Stála bych za lidskostí, nebo krutostí?‘“ přemítá Park Gyu‑young. Lee Byung‑hun doplňuje: „Seriál baví, ale také otevírá důležitou debatu: věříme ještě lidem? To je ta pravá otázka.“
Podle Jung‑jae je síla Squid Game v tom, že nedává odpovědi slovy, ale činy. „Divák si musí sám odnést, co to pro něj znamená.“ Hwang Dong‑hyuk nakonec přiznává, že ikonické geometrické tvary (trojúhelník, kruh, čtverec) symboly série překročily herní rovinou: „Zpočátku byly jen pro hru. Teď představují sociální třídy, role, hierarchie. Jsou první vizí, která mi přišla na mysl, a tu si ponesu dál.“
