Three Women (1977, Robert Altman)
Film Three Women sleduje příběh dvou dívek, Pinky (Sissy Spacek) a Millie (Shelley Duvall), které se potkávají v lázních, kde Millie mladší dívku zaučuje. Pinky je v práci nová a starší Millie obdivuje. Poté co spolu začnou bydlet, se však jejich vztah mění. Do příběhu vstupuje také těhotná malířka Willie, jejíž tajuplné obrazy děj provázejí. Film zkoumá dynamiku vztahu mezi Pinky a Millie. A také sleduje, jak se osobnosti tří zmíněných žen postupně mění a podivně prolínají. Jedním z nejzajímavějších aspektů filmu je pro mě určitě jeho vizuální stránka.
Pestrá barevnost a interiéry typické pro sedmdesátá léta, přidávají filmu jedinečný vizuální styl, který svým kontrastem k temnějšímu příběhu přispívá k vytvoření snové atmosféry. Temnějšímu ladění pomáhá i hudba a opakované záběry na obrazy, které Willie všude maluje. Ty vyvolávají pocit, že něco není úplně v pořádku. Film je místy vtipný, ale postupně přerůstá v něco úzkostlivějšího. Příběh není jednoznačný, nabízí spoustu možností, jak ho lze interpretovat. Zároveň je ale možné si jen užívat jeho atmosféru a vizuály. Proto je to film, ke kterému se určitě budu ráda vracet.
Mladá srdce (2024, Anthony Schatteman)
Film Mladá srdce se mi líbil především díky svému něžnému a citlivému přístupu k tématu coming outu a prvních školních lásek v období, které mnoho filmů dosud v takovém kontextu nevyobrazilo. Film mě oslovil jako svižnější verze filmu Blízko s explicitnější a evidentní náklonností dvou protagonistů, a trochu s nadsázkou mi připomněl také Call Me by Your Name díky podobnostem v některých vedlejších postavách a tématech. Na rozdíl od zmíněných filmů však Mladá srdce divákům nepřinášejí depresi, ale mají potenciál přivést je k slzám z opačného důvodu. Vyzdvihnout musím také herecký výkon mladého Lou Goossense, který jsem obdivoval, protože i přes jeho nízký věk předvedl něco, co by mu mnoho dospělých kolegů a kolegyň mohlo závidět. Film je tak milým letním pohlazením, jehož hlavní téma je láska ve všech jejích podobách. Celkově jsou Mladá srdce nádherným filmem, který se mi velmi líbil díky svému citlivému přístupu k tématu lásky a coming outu, vynikajícím hereckým výkonům mladých herců a příjemné atmosféře. Současně je film z mého pohledu vhodný pro všechny generace, kdy si každý odnese něco, co v něm ještě chvilku po zhlédnutí zůstane.
Zběsilost v srdci (1990, David Lynch)
Zběsilost v srdci je krásnou ukázkou toho, jak moc různorodý a multi-žánrový může jeden snímek být. Milostný příběh Sailora (Nicolas Cage) a Lulu (Laura Dern) plný vášně se během pár chvil přemění na psychologické drama s krimi zápletkou, do které jsou zakomponovány komické prvky béčkového filmu. Na první pohled docela jednoduchý děj nám David Lynch vypráví (jak už to u něj bývá zvykem) komplikovanou formou, která kombinuje surrealistické výjevy, násilí, strach, erotiku, absurditu, ale i humor, žánr road movie a Elvise Presleyho. Jak i sám Lynch potvrdil, velkou inspirací mu byl film Čaroděj ze země Oz (1939), který do Zběsilosti přináší pohádkové kouzlo. Z filmovkové sekce Ikona: David Lynch bych určitě doporučila Zběsilost v srdci, protože si myslím, že film je důležitější vnímat, užít si ho a procítit společně s hlavními postavami než ho vysvětlovat a interpretovat. Film má úžasnou dynamiku a divákovi předá jedinečný filmový zážitek.
Evžen mezi námi (1981, Petr Nýdrle)
Evžen mezi námi je půvabná studentská černá komedie, která vyniká jako důstojné rozvinutí tradic nové vlny. Tento rafinovaný snímek, v němž se mísí písničky té doby s nápaditou kamerou, poskytuje fascinující pohled na dilema volby mezi konformitou a osobní kreativitou v pop music během komunismu. Jeho vtipné dialogy a sympatické sestavy herců, kteří excelují i v malých rolích, přispívají k celkovému kouzlu filmu. Jan Kraus v roli Evžena nás může zaujmout svou tehdejší chlapeckou roztomilostí, zatímco sledujeme jeho přerod z naivního snílka na namyšleného pragmatika. Hudba, která je v tomto snímku neodmyslitelnou součástí, představuje písně, které už nelze snadno dohledat, takže jejich poslech je jedinečnou příležitostí. Rozhodně stojí za to vidět tento film už jen z nostalgie a pro jeho historickou hodnotu.
Vysvobození (1972, John Boorman)
Film Vysvobození z roku 1972 mě překvapil především svou dějovou linkou, která byla plná nečekaných zvratů a drsných situací. Tvůrci filmu diváky začali do děje uvádět postupně a napětí stupňovali. Přispívaly k tomu především brilantně napsané dialogy, ale i samotné prostředí opuštěné řeky plné nebezpečných peřejí uprostřed divočiny bez možnosti zavolat si pomoc. Čtveřice byla odkázaná pouze sama na sebe a na své schopnosti přežít. Po dějovém zvratu, kdy dva členy party přepadla dvojice z lesa už nikdy nebylo nic jako dříve. Následně se řešila dilemata života a smrti. Jeden člen party musel nebezpečného cizince zastřelit, druhý cizinec uprchnul. Rozhodnutí o oznámení nebo neoznámení vraždy zůstalo v jejich rukou. Schovat tělo a žít s tím celý život nebo vše oznámit a potenciálně čelit vězení. Toť byla otázka, kterou jeden ze čtveřice kamarádů nepřežil. Dále se mi líbila kamera, která na rok vydání filmu je velmi inovativní. V takto těžkých podmínkách jako je divoká řeka to muselo být velmi složité natáčení. I přesto jsme jako diváci přivedeni realisticky do všech situacích na řece a neunikne nám nic důležité. Kamera je velmi živá a uvěřitelná.
Přestože jsou zde záběry na kajaky statické, působí jako dynamické díky divokému proudu řeky a neustále se měnící scéně, která udržuje diváky v napětí. S tím se pojí i perfektní střich a zvuk. Následný výběr herců do filmu byl naprosto odpovídající napsaným charakterům a ve filmu jsme svědci velmi uvěřitelných rolí s legendami filmu jako jsou Jon Voight (otec Angeliny Jolie) a Burt Reynolds. Film jako celek je velmi vyvedený a je to definitivně nejnapínavější film, který jsem zatím mohl vidět z dekády 70. let v Hollywoodu.
✍️ Doubravka Králová, Patrik Quaiser, Eliška Mikovcová, Dominika Nohavcová, Jakub Buček
